prehrabuju se prave ve scanech starejch fotek z nejakyho leta, ktery dost mozna ani nebylo... lidi, mista, okamziky, kdy sem neco cejtil a vedel, ze to bude pryc tak jako vsechno a jako vzdycky, ale pro ten okamzik to bylo vsechno skoro jako "realny"...

sedeli sme ve figueres v parku prave cerstve vyhuleny stastne zakoupenym marokem, kolem bylo takovy to vedrem lehce zpomaleny deni-nedeni, ktery se s jistou logikou se zvysenou intenzitou delo kolem kasny, na kterou sme zrovna civeli a ja mel pocit, ze kdyz si tu kasnu vyfotim, kdykoliv se potom na tu fotku podivam, ucitim to, co sem zrovna citil. nevim, jestli sem tomu vazne veril, jen sem hrozne chtel, aby to tak bylo.

joo, je to trochu ujety chtit se intoxikovat fotkou ;)

ale pohravam si tady takhle zrovna se vzpominkama a zase jednou vim, ze nektery dny sou vazne slunecnejsi nez jiny.. nez drtiva vetsina asi, ale sou a ja uz na ne malem zapomel... zase.