Věnována HIENE.



Leželi jsme na létem voňavé mezi na starém vojenském spacáku. Sluníčko pálilo na naše nahá těla, louka se každou chvíli snažila polechtat nás stébly trávy a moc dobře se jí to dařilo.

…Líbal jsem tě na sluncem zlaté bříško, hlavu jsi měla trošičku zakloněnou a přes obličej ti padal zapomenutý pramen vlasů. Těsně pod levým ňadrem přistála beruška…

…Sevřela jsi mou hlavu stehny zrovna když se snažila prozkoumat tvůj pupek...

...Prudce jsem se nadechnul…Beruška nikde…vdechnul jsem ji, já vdechnul berušku!?

…Směješ se mi. Ale to už je dravý brouček v mé hlavě a já tě koušu, kam jen dosáhnu. Křičíš, směješ se…sluníčko pálí.

…Padáme zpět na rozpálený spacák, abychom se schladili. Myslím na jemné, heboučké pomalu poletující chmýří jara.

…Vypařila se mi z hlavy, chudák beruška…