„Jedním z nejdůležitějších – a nejzanedbávanejších – prvků v počátcích vnitřního života, je schopnost reagovat na skutečnost, vidět hodnotu a krasu v obyčejných věcech, oživnout pro nádheru všude kolem sebe v Božím stvořeni.“

„Čistá modlitba si vezme naše srdce nadobro teprve tehdy, když už netoužíme, pro sebe po nějakém světle, milosti či útěše a modlíme se bez myšlenky na své vlastní uspokojeni.(…) tato modlitba netouží po žádném světlu ani po světlu naší duše. Snaží se zůstat zcela skryta v Bohu. Tato zkušenost zůstává v našem duchu jako rána, nehojící se jizva.“

„ V modlitbě srdce hledáme především nejhlubší základ své identity v Bohu. Nepřemyslíme o dogmatech viry nebo o „tajemstvích“ spise se snažíme získat prime existenční porozumění, osobní zakoušeni nejhlubších pravd života, nalézt sebe sama v Bozi pravde.“