Vecer priletel ke me domu.
Vletel asi skrz pudu, kde jsem zrovna vetral.
Nejak se domotal na chodbu a tam beznadejne uvizl.
Parkrat sebou vrazil do sten a pak se vycerpanim klepal v rohu na zemi.
Nebylo az tak tezke ho chytit, i kdyz jsem ho musel nahanet.
Mel ze me hruzu, ale ja z nej taky, radi ted ta ptaci chripka.
Otevrel jsem na chodbe okno do dvora, posadil ho na parapet a cekal.
Chvili mu to trvalo, nez pochopil, ze je zas volny, parkrat zkusebne machl kridly, nez se odrazil a odletel, dival jsem se, jak prelita zahradu a mizi v dali.
Dnes rano jsem ho nasel na ulici pred domem, lezel na silnici, cely divne rozplacly, jak ho prejelo nejake auto.
Taky to mohl byt jiny holub.