je i telem tohoto vesmiru.
zena je oporou tri svetu,
je podstatou naseho tela.
neexistuje jine blaho
nez zpusobene zenou.
neni druhe cesty -
pouze Zena nas muze otevrit.
Nikdy, ani vcera, ani dnes, ani zitra
neexistovalo a nebude existovat
jine stesti nez Zena, ani kralovstvi,
ani poutni misto, ani joga, ani modlitba,
ani mantra, ani askeze,
ani naplneni
jine nez stedre rozdavane Zenou.


- Shaktiangamatantra II.52



Problem je, ze zena skoro neexistuje. Tvrdim, ze zeny zmizeli, ze probehla katastrofa, ze zensky rod byl rozptylen, rozprasen, rozehnan a vyhlazen pred nasima ocima, ktere nevidely. Panove, zena, potomkyne starsi a mladsi doby kamenne, nase matka, nase samicka a bohyne, bytost, kterou budu nazyvat zenou muze a o niz nemame poneti, byla stihana, zasazena ve svem fyzickem i psychickem tele a zapuzena do nicoty.



Utroby zeme jsou precpany pohrbenymi lesy, zbytky zmizelych zivocisnych druhu, pozustatky nadlidskych i lidskych rodu, jejichz historie, kdyby byla odhalena, by vyvolala nejblaznivejsi predstavy. Nase skutecna zena je smisena s humusem podzemnich propasti. Proc? Ach, panove, premyslejte! Prave ona odnesla nekonecny a nemilosrdny boj proti primitivnim nabozenstvim Zapadu. Tento boj, to je cela historie sveta, jemuz rikame civilizovany. Myslite si, ze tam, kam rimske legie nikdy nezavedli sve nabozenstvi, napriklad v Galii ci Velke Britanii, nasli Kristovi vojaci panenskou pudu bez mysleni a bohu? Na tisici mistech nasi stare Evropy, na vresovistich, na planinach s menhiry, v krovinach evropskych stredohori a na brezich rek, kde zpival Pan, se stale udrzovalo mistni nabozenstvi pochazejici z temneho davnoveku, skutecne nabozenstvi zapadniho cloveka. Panove, mam za jiste, ze Evropa zila behem tisicileti vznesenym myslenim, ktere pochazi z jinych veku, myslenim zasvecenym Rohatemu bohu a s velebenim Zenskeho principu. Mam za samozrejme, ze tento puvodni duchovni zivot byl odstranen nasilim, ohnem a krvi, cizim nabozenstvim prichazejicim z Vychodu: krestanstvim. Rohaty buh, ochrance starovekeho lidstva Zapadu, byl nazvan Dablem a zloduchem.



Pradavne modly byly zniceny a s nimi i jejich opora: zena-matka, zena-bohyne, zena-samice, skutecna zena.

Nasi velci duchove dnes odhaluji nasledky noveho kolonialismu: indiany zijici v ustrani, vymyrajici africke magy, utyrane cerne civilizace. At se hovori o nasich starych totemech ktere byly zniceny! O starem bohu, ktery byl zneucten a pronasledovan! O nasich knezkach, ktere byly vyhlazeny! O nasi zene, ktera byla odebrana! Strara Evropa se rovnez kolonizovala a znetvorila. Ano, panove, opovazuji se to rici. Z ciste antropologickeho hlediska rikam, ze historie krestanske cirkve je historie valky vedene cizinou proti velice staremu, mocneu a hluboce zakorenenemu domorodemu kultu, a zdarilym zlocinem proti veskeremu zenskemu rodu. Ztratili jsme svou polovinu, panove. Usmrtili jsme ji. Dokazu to!



Neobvinuji. Tento uzasny zlocin byl snad nutny. A snad osudovy. Dnesni civilizace by nebyla takova, jaka je, kdyby skutecna zena jeste existovala. Dal bychom verili v Raj na zemi. Lidska duse by nepouzila novych cest. Nechystali bychom se dnes dosahnout daleke galaxie, nemeli bychom siroce otevrene dvere do vesmiru, kterymi uz prostupuje volani po nejvyssim Bohu, ve kterem budou splyvat vscihni nasi bohove a ve kterem se jednoho dne duse zemekoule bude vstrebavat dokoncenim sveho poselstvi. Podivejme se vsak na zlocin. Fyzicke vyhlazeni na hranicich! Pripominam stovky tisic skutecnych zen nazyvanych carodejnicemi, za coz byly upaleny! A miliony dalsich zen premozenych a zmenenych strachem. Odkazuji vas na vizionarskeho Micheleta a na jeho knihu "la sorciere", knihu podivuhodnou a nepochopenou.



Vymyceni propagandou predstavuje zbran jistejsi nez vsechny ostatni. To vime dnes. V te dobe byla ucinnejsi estrapada (muceni houpanim na lane stozaru), spanelska bota a sirita kosile. Revolucni valka vedena rytirstvem proti skutecne zene ve prospech nove modly. A konecne na sirsi, tajemnejsi ale presto na soucasne urovni klesajici mutace lidskeho druhu.



Panove, bytost kterou nazyvame zenou, neni touto zenou. Je to degenerace, kopie. Podstata v ni neni, princip v ni neni, nase radost a zachrana v ni nejsou.



Nazyvame zenami bytosti, ktere jsou zenami pouze zdanlive, bereme do svych rukou napodobeniny uplne nebo skoro zniceneho druhu.





Zena je vzacna, rika Girardoux. Vetsina muzu se zeni s podprumernym padelkem, trochu mazanejsim, trochu obratnejsim, ale berou si vlastne sami sebe. Vidi se prochazet po ulici, trochu poprsi a boku, vse zaobalene hedvabnym svetrem. Pote kraceji spolu, libaji se, zeni se. Je to vlastne mene chladne, nez si vzit zrcadlo. Zena je vzacna, klene se vinicemi, prevraci truny, zastavuje roky. Jeji kuze je mramorova. Kdyz je sama, je slepou ulickou sveta... Kam tecou reky, pluji mraky, leti ptaci? Vlevaji se do Zeny... Zena je vsak vzacna... Musime rychle utikat, kdyz ji spatrime, protoze miluje-li, nenavidi-li, je nemilosrdna. Jeji soucit je nemilosrdny... Ale je vzacna.



Skutecna zena, ktera pochazi z hlubin veku, zena, ktera nam byla darovana, patri zcela cizimu vesmiru, muzi. Dohledne k opacnemu konci Stvoreni. Zna tajemstvi vod, kameni, rostlin a zvirat. Diva se uprene do slunce a jasne vidi v noci. Ma v rukou klice ke zdravi, odpocinku a harmonii hmoty. Je to bila carodejnice, tusena Micheletem, vila s vlahym lunem a pruzracnyma ocima, ktera ocekava muze, aby znovu nastolila pozemsky Raj. Jestlize se mu vzdava, cini tak v posvatnem panickem hnuti, kdyz mu otevira vlahou temnotu bricha, branu do jineho sveta. Je to studanka ctnosti. Prani, ktera vzbuzuje, stravuje rozruseni. Ponorit se do teto studanky ocistuje. Je sterilni, protoze zastavuje kolo casu. Nebo lepe: je to ona, ktera zaseva muze: znovu ho zplozuje, vklada do nej detstvi sveta. Obnovuje v nem jeho muzskou silu, kter ho pozveda co nejvys. Rika se nadmuz, ne nadzena, protoze zena, ta skutecna, vytvari z muze vic, nez je. K plnemu rozvinuti ji staci existovat. Muz musi prijit za zenou, aby se stal clovekem, ledaze by si vybral jinou askezi, kde se s ni neustale bude setkavat v symbolickych podobach.



Panove, spatrit skutecnou zenu je milost. Nevydesit se je dalsi. Spojit se s ni vyzaduje nalehave Bozi prizen... Jak podivuhodne setkani! Nahle nepatri do stada nepravych ze a muz ktery ji vidi, se trese pranim i strachem.

Vse se meni, konci hra se sebou:

Utisujes me a divim se

Schopnostem, ktere mas.