Ráda bych se v tomto článku pokusila o pohled na užívání LSD a jeho potenciál na základě vlastních zkušeností a několika let sdílení zážitků s mnoha jinými lidmi osobně i po Internetu. Nemohu nabídnout odborné „psychonautické“ ani chemické znalosti, takže se jedná jen o malý střípek v mozaice informací kolem této zajímavé látky. Vdaka ti continuity.
:::LSD na vlastni kuzi

Ráda bych se v tomto článku pokusila o pohled na užívání LSD a jeho potenciál na základě vlastních zkušeností a několika let sdílení zážitků s mnoha jinými lidmi osobně i po Internetu. Nemohu nabídnout odborné „psychonautické“ ani chemické znalosti, takže se jedná jen o malý střípek v mozaice informací kolem této zajímavé látky.

Pro začátek, i když je to už v záhlaví rubriky, raději ještě jednou: rozhodně nechci nikoho, kdo to třeba ještě nezkoušel (ani toho, kdo už ano), navádět k užívání jakýchkoli drog. Nevěřím, že by šlo o něco, co by člověk k životu a poznávání nějak nutně potřeboval; drogy jsou jen jednou z mnoha možných cest.

Kdo

LSD je dnes u nás běžně dostupná droga, kterou příležitostně užívá spousta lidí. Často se stává, že uživatelé berou tripy jako věc, která „s nimi něco udělá“, což vychází z obecných mýtů o drogách. Zajímavé to začíná být až ve skupině zpravidla dospělých lidí, která si uvědomuje, že má příležitost novým způsobem pracovat sama se sebou a vlastním vnímáním světa, což je společné všem psychedelikům.

Určitý typ lidí by LSD brát neměli, protože jejich zážitky automaticky nebudou pěkné: kdo se bojí sám sebe, čehokoli, co v sobě má nebo by mohl mít, a nechce se do sebe dívat. Ten, kdo je uzavřený, má v sobě pevný systém všeho a nechce, aby se s ním hýbalo. Neumí si často představit, že by mohlo existovat ještě něco jiného, že by to ostatní lidé mohli vnímat jinak, že by jeho systém nemusel být PRAVDA, ale prostě jen jeho systém... Pro takové lidi musejí být tripy velice nepříjemné a myslím si, že speciálně u těch druhých mohou být pro jejich pohodu a duševní zdraví dost nebezpečné.


Defragmentace, syntéza a pochopení

LSD u nižších dávek (což je velmi individuální pojem, jak dále vysvětlím) přináší nesmírné zintenzivnění veškerého vnímání, a? už je to zpracování smyslových informací přijímaných z vnějšího prostředí i podnětů vytvářených uvnitř, fantazií, myšlenkami, vzpomínkami...

Já tomu říkám zhuštěný datový formát.

Díváte se na nějaký objekt, osobu, krajinu, děj nebo něco v sobě a přijímáte v jediném okamžiku mnohem více informací, než dokážete navnímat v běžném stavu. Ihned je zpracováváte, vytváříte poznatky, dospíváte k závěrům, ne běžnou cestou např. vnitřního dialogu a logického myšlení, nýbrž mnohem „silnější“ formou, jakousi směsí obrazů, pocitů, barev... zkrátka multimediální J.Pokud jste například mezi lidmi, prozradí vám toho v jediném okamžiku nesmírně mnoho. Chápete struktury a principy jejich chování a dokážete si je zasadit do souvislosti a například se naučit něco pro sebe, pochopit něco ze své reality a podívat se na to úplně novým způsobem. To, jak moc si dokážete vzít, závisí samozřejmě na vaší otevřenosti novým úhlům pohledu.

Vše, co funguje v běžném životě, jako např. dlouhodobé principy a pravidla, se na LSD „zesílí“ a je okamžitě patrné. Jedná se především o fakt, že si my všichni svou realitu vytváříme v každém okamžiku svými myšlenkami a rozhodnutími.

>Na tripu se děje to, co očekáváme, čeho se bojíme, jaké věříme, že to je nebo má být. Všechny filtry, které jsme si za celý svůj život vytvořili, všechna ta „JSEM TAKOVÝ“, „SVĚT JE TAKOVÝ“ pracují a vytvářejí náš zážitek. Když se je ovšem rozhodneme vypnout, což se právě na tripu dělá skvěle, máme příležitost pochopit, jak fungují a kde se vzaly, a zvážit, zda je chceme nebo ne; pak můžeme cokoli okamžitě změnit. To samozřejmě předpokládá schopnost přemýšlet o vlastním myšlení. Myslím, že kdo ji nemá, koho to ještě nenapadlo, může se to v těchto stavech naučit, pokud chce.

Při silnějších dávkách předchází těmto stavům rozpad celého obrovského puzzle osobnosti. Rozsypete se na střípky a po nějakou dobu jste zmatení. Mohou přijít chvíle, kdy už vlastně nejste. Nepamatujete si pravidla světa kolem sebe. Pak se vynoříte a sbíráte střípky. V tomto případě je všechno, co jsem se snažila popsat v předchozím odstavci, ještě mnohem výraznější. Tato situace vás může přimět možná poprvé se zeptat PROČ u mnoha věcí, které dřív vždycky prostě jen byly a nenapadlo vás o nich přemýšlet.

(Vizualizovala jsem si samu sebe jako malou holčičku, která skládá veliký 3D puzzle. Vezme jeden kousíček. Prohlédne si ho, otáčí ho v prstících ze strany na stranu. Koumá: „Co to je? Kam to patří? Proč to tam patří? Kde se to vzalo a kdy? Chci to tam vůbec dát zpátky? Nebo to chci dát jinam? Nebo to chci zahodit?“)


Obrazy

Na LSD se mi nádherně vizualizuje. Tato schopnost velmi zesiluje a myslím, že každý si může vyzkoušet pustit si svůj vlastní barevný film naprosto o čemkoli. Jít se podívat kamkoli. Třeba do ošklivých černých děr, kterých se bál – je možné je odosobnit, vnímat věc jako film, prozkoumat, osahat, ochutnat, pochopit, zapamatovat, vyrovnat se s nimi a nechat je být.

Další možností je, že se vynoříte z delšího chaosu a nic neřešíte. Najednou přijde KLID a TICHO... podobně, jako když ho dosáhnete jinými, přirozenějšími cestami. V tom tichu najednou vidíte, co je pro vás důležité, je to úplně samozřejmé a máte z toho radost.
Nepochybně existuje nekonečně dalších možností, jak trip prožívat. Třeba ta vaše je/byla by úplně jiná, třeba jde jen o nahlédnutí do tripového světa jednoho člověka.
Nakonec jsem si nechala ty ještě vyšší fáze, kde přichází něco kvalitativně jiného. Pocit napojení na zdroj, inteligenci, sjednocení, úplně jiná úroveň. Já sama jsem z toho zažila velmi málo, takže bych i tuto oblast přenechala lidem, kteří o ní vědí víc. Jen jsem ji chtěla zmínit, že existuje a je velmi skutečná.



Špatné tripy

Hodně se mluví o badtripech a nepříjemných pocitech a zážitcích vůbec. Musím přiznat, že to je zase něco, o čem z vlastní zkušenosti téměř nic nevím, protože trip je pro mě věc jako celek nesmírně krásná a příjemná - nejspíš jsem se prostě rozhodla, že taková bude. Ale nepochybuji, že může zesílit i ošklivé věci. Stalo se mi to v oblastech, kde mám problémy i normálně, i když se nikdy nejednalo o celý trip, jen okamžiky. Negativní zkušenost může být to, co někdo hledá a v danou chvíli potřebuje. Znám hodně lidí, kteří říkají, že nejvíc jim daly jejich nejhorší tripy.


Variabilita

LSD samozřejmě účinkuje různě na různé lidi a individuální citlivost na tuto látku se ohromně liší. Někdo má hluboké esoterické zážitky po jediném tripu a odchází do úplně jiných realit, zatímco jiný člověk (třeba já) se po stejné dávce náramně baví konverzováním na společenském setkání internetových podnikatelů, pozorováním struktur a dění kolem sebe a experimentováním s různými komunikačními mody.

Intenzita jednotlivých složek prožitku je od člověka k člověku také jiná. Mně například připadá pojem „halucinogen“ dost zavádějící, protože halucinací mám po LSD velmi málo, jde spíše o mnohem jemnějším vnímání skutečně viděného. Někdo nemá téměř žádné halucinaci po dvou i více tripech. Znám ale naopak lidi, kterým stačí čtvrtka na intenzivní pravé halucinace až téměř do neschopnosti normálně vidět – zato ale téměř neznají celou tu poznávací a přemýšlecí složku.

Někdo stráví větší část tripu ve výše zmíněném „chaosu“ a všechno, co je pro něj podstatné, prožije tam. Pak, namísto té mnohahodinové poznávací a zpracovávací fáze, kterou znám já, mu už vše víceméně končí. (Pokud někdo znáte na webu nějakou studii, která zkoumá, proč to tak je, nechcete mi namailovat link? Moc ráda bych se o tom něco dozvěděla.)



Jenom únik?

Z tripování se může stát i únik z reality, způsob, jak neřešit skutečné problémy, a může mít následky. Tak silně si rozvibrovat mřížku reality není legrace, nelze to dělat donekonečna nebo jen tak pro legraci každý víkend.

Nemám vůbec představu o možném rozsahu následků u těch vyšších úrovní, kde je ve hře obrovská energie, ale je možné v důsledku zneužívání částečně nebo zcela ztratit jistotu a důvěru ve své vnímání a schopnost rozhodovat o obsahu vlastního vědomí (zbláznit se). Nebo si ujet na vlastních teoriích bez kontaktu s realitou (ovšem to se hodně týká lidí, kteří mají k témuž sklon i bez drog). Sama jsem zažila právě ten bod, kdy už cítíte, že se zisk mění ve ztrátu a namísto úlevy, klidu a jasné hlavy následuje po tripu nejistota a strach. A určitě není dobrý nápad ty zážitky přeceňovat, hledat v nich samotných odpověď na všechno....
Záleží na zodpovědnosti a rozumu každého. Ostatně jako všechno.


K čemu to je?

Zaleží na konkrétním člověku.Rozhodně to není bez stinných stránek a nebezpečí.

Udělala jsem jednu zkušenost a myslím, že nejsem sama: poznatky získané pomocí LSD často není snadné udržet a použít v reálném životě. Právě proto, že přicházejí tak rychle a snadno – člověk na ně není připravený a je těžké je zvládnout. Někdy to za střízliva ani nejde, začnete o nich pochybovat a trvá třeba měsíce nebo léta dalšího vývoje, než k tomu samému dojdete přirozenou cestou a dodatečně pochopíte, o čem to bylo.

Je to jako někam nahlédnout – ale to ještě neznamená, že tam vstoupíte. Podobá se to tomu, když v televizi vidíte nebo v knížce čtete něco, co chcete zažít nebo s čím se ztotožníte. Aby se z toho ale stala realita, musíte vstát z křesla, začít něco opravdu dělat a dlouho se snažit. Samozřejmě jsou i lidé, kterým to (zdá se) jde. Ale tyto otázky už zasahují daleko za rámec tohoto článku.

Já osobně věřím, že mi LSD v několika věcech prospělo. Z jednoho z prvních tripů mi zůstal poznatek, jak je svět včetně nás úžasně složitý a mnohotvárný, který změní strašně moc; jste mnohem víc tolerantní a chápete, že vždycky můžete chápat jen malý kousek skutečnosti.

(Přes velice intenzivní zážitek šlo spíše o teoretický poznatek, zatímco naučit se s tím vědomím a podle něj žít je praxe na dlouho, která vyžaduje i opakované pochopení a prožití v reálném světě.)

Naučila jsem se vidět krásu a rozmanitost všude kolem sebe, což mi zůstalo.

A pak, což je asi nejdůležitější, zjištění, že to všechno jde i jinak, že ta látka už v danou chvíli nic dalšího nedává. V tomto okamžiku jsem začala mít zájem i o nechemické cesty.

V tomto bodě se, myslím, shoduji i s dalšími lidmi: uvědomili si pravdu a napadlo je, že by mohla být spousta způsobů, co s tím udělat. Cvičení, učení, změny životního stylu, zažitých způsobů chování a zvyků. Ale z tripu si stejně (možná) odnesete jen to vědomí, že byste něco takového mohli dělat.
Co s těmi nápady dál uděláte, je na vás...

---

Dalsie clanky: Bad trip