Fajny den dneska...
ctu si "my deti ze stanice zoo", utorrent mi tu stahuje "Blow" a na pozadi toho vseho "apparat - live @ Zona A, moscow 04" nejak zjistuju ze se nejak moc od christie nelisim...neuplna rodina, pocit beznadeje, bez nadeje na zlepseni v realnem svete, ona tu nadej jeste vidi, drugz, parta....ja v tom tu nadej nevidim zadne vychodisko jak byt opravdu stastny, jdu za tim co me bude odlisovat od ostatnich ikdyz nekdy se chcu nelisit, tezko rozeznat tyhle dva smery, odlisuju se abych zapadnul do davu kteri se o to taky snazi?
Ale pak se snazim i od nich odlisit...stale dookola, nekonecny kruh...kruh ktery mozna me dela lepsim a lepsim ale zaroven me rozdeluje, citim to...
hrozny strach jit jen jednou cestou, no way back, moznost ze jsem mohl byt na druhe ceste stastnejsi, spokojenejsi...
no way to escape...
teda jedna je...ale sejit na ni tak uz se nevratim, vim to a proto tam nejdu...
jen o ni ctu, ctu jake to tam je...
jake to je citit se bezstarostne, mit vsechno daleko za hlavou, usmivat se kolem sebe prestoze vsechno kolem je k placi...teda...usmivat se umim, ale je to jen maska? venku usmev, vevnitr strach a smutek, vedomi ze at udelam cokoliv tak se rozhodnu spatne...neexistence rozhodnuti ktere vede k tomu ze slunce zitra nebude muj nepritel ale neco co me bude tesit....
.
.
.
.