Hesse, Hermann - Narcis a Goldmund

Užasle a v tísni se Goldmund podíval na mistra a odsunul od sebe pohár, který byl ještě zpola plný. Vlastně čekal, že Mikuláš mu trochu vyhubuje za prolajdané dny a pak že mu navrhne, aby u něho zůstal jako pomocník. A teď tohle. Přepadl ho smutek a rozpaky, že musí naproti tomu muži takhle sedět. Nenašel hned odpověď.
Mistr, s tváří trochu napjatou a zklamanou, když jeho čestná nabídka nebyla ihned přijata s radostí a pokorou, vstal a řekl: „Nu, můj návrh přichází nečekaně, třeba ho chceš nejprv uvážit. Trochu mě to mrzí, myslel jsem, že ti udělám velkou radost. Ale pro mě za mě si vezmi čas na rozmyšlenou."
„Mistře," pravil Goldmund a zápasil se slovy, „nehněvejte se na mě! Z celého srdce vám děkuji za vaši laskavost a ještě víc vám děkuji za trpělivost, kterou jste se mnou měl jako s žákem. Nikdy nezapomenu, za co všechno vám dluhuji. Ale čas na rozmyšlenou nepotřebuji, už jsem se dávno rozhodl."