Periodická kvalita času nebyla u archaického člověka výsledkem teoreticko-spekulativního myšlení, ale věcí bezprostředního zážitku, vjemu. Lidé jednoduše viděli, vnímali, že různé doby mají různou atmosféru. Nepochopení této skutečnosti je zdrojem celkového nepochopení a mylného hodnocení starých kultur vůbec. Jestliže například někteří filosofové, jako Sokrates a další, přirovnávají určité cyklické zákonitosti v životě člověka ke střídání dne a noci - není tato analogie zdrojem, původem jejich tvrzení, ale jen dokreslením a pojmovým uchopením poznatku, který pochází z ještě mnohem starších dob, kdy se nedokazoval a ani se o něm nespekulovalo, protože byl věcí zkušeností zřejmosti. Současný religionista vychází z apriorní materialistické koncepce, že žádné duchovní síly ani bytosti neexistují, a z toho potom zpětně vyvozuje, že archaický člověk "spekuloval".

Podle Trithemia sedm archandělských inteligencí, které jsou vládnoucími duchy planetárních sfér, se v pořadí - Orifiel, Anael, Zaqchariel, Rafael, Samael, Gabriel, Michael - cyklicky střídá jako duchové času. Každý z nich vládne 354 let a 4 měsíce, potom odevzdá žezlo následujícímu. Znovu se tentýž archanděl dostane k vládě po 2480 letech.

cely clanok