...

Bylo to téměř uprostřed léta, když jsem potkal Donalda Shimodu. Za čtyři roky jsem nenašel jiného pilota, který by dělal to co já. Létal od města k městu a prodával svezení ve starém dvouplošníku - tři dolary za deset minut ve vzduchu. A jednoho dne jsem se podíval z kabiny své Flea dolů a tam byl starý Travel Air tři tisíce pěkně zaparkovaný v trávě. Můj život je svobodný, ale někdy se stává osamělým. Viděl jsem ten dvouplošník stát, chvíli jsem o tom zauvažoval a rozhodl se, že se nic nestane, když se na chvíli zastavím. Pilot Travel Airu seděl zády opřený o levé kolo svého letadla. Byla mi aniž bych věděl proč.
"Vypadal jsi osaměle."
"Ty také."
"Nechci Tě otravovat. Jestli jsem tu navíc poletím dál."
"Ne, čekám tu na tebe."
"Mrzí mne, že jdu pozdě."
"To nevadí."
Měl oči černé jako jestřáb, takové jaké mám rád u přátel, ale u kohokoli jiného z nich dostávám husí kůži. "Kdo vlastně jsi? Roky už nabízím lidem svezení v letadle, ale ještě jsem neviděl druhýho takovýho pilota." "Dělám jenom to na co se hodím. Jsem trochu mechanik, trochu svářeč, částečně opravář a řidič. Když zůstanu dýl na jednom místě dostanu se vždycky do problémů. A tak jsem si postavil letadlo a lítám." Bylo těžké dívat se pak na toho muže - jako by měl kolem hlavy slabou záři, která se postupně ztrácela do mlhavého jitra.
"Něco není v pořádku?"
"Jaké jsi měl potíže?"
"Nic moc, jen se mi teď právě líbí nebýt dlouho na jednom místě."
Obcházel jsem okolo jeho letadla, byl to stroj z roku devatenáct set dvacet osm nebo dvacet devět a neměl na sobě jediné škrábnutí. Pod okrajem kabiny bylo gotickým písmem napsáno DON a záznam na pouzdru na mapu říkal, D. W. Shimoda. Přístroje byly úplně nové, původní palubní přístroje z roku devetenáct set dvacet osm. Nikde nejmenší škrábanec, žádná skvrna na potahu, ani jedna olejová šmouha, ani stéblo slámy na podlaze kabiny, jako kdyby jeho letadlo vůbec nelétalo. Na krku jsem cítil zvláštní nezvyklý chlad.
"Jak dlouho už lítáš?"
"Tak měsíc, pět týdnů ..." Lhal! Po pěti týdnech v polích, a? jste kde jste, máte na letadle špínu a olej a v kabině slámu všeho druhu. Ale tenhle stroj - žádný olej na předním skle, ani stopa po odletující trávě na náběžných hranách křídel a ocase, žádný hmyz rozprskaný po vrtuli. To nebylo možné! Díval jsem se. Ještě stále se mi ten chlapík líbil, ale něco nebylo v pořádku.
"Proč mi neříkáš pravdu?"
"Říkám ti pravdu, Richarde."
... Taky mám na letadle namalované své jméno.
"Člověk nemůže vozit lidi příteli, aniž by se na letadlo nedostalo ani trochu oleje, nebo prachu, jediná skvrna na potah, nebo proboha aspoň špína do kabiny."
"Je pár věcí, které neznáš."
V tu chvíli byl neznámou bytostí z jiné planety. Věřil jsem tomu co říkal, ale neměl jsem pro to vysvětlení.
"To je pravda, ale jednou je budu znát všechny. A pak si Donalde můžeš vzít i letadlo, protože ho k lítání už nebudu potřebovat."
"To mi vysvětli."
Měl jsem radost, někdo chtěl slyšet moji teorii.
"Víš myslím si, že lidi nemohli dlouho lítat protože se domnívali, že to není možné. A tak se samozřejmě ani nenaučili nejzákladnějším pravidlům aerodynamiky. Ale chci věřit, že někde existuje ještě jiný princip, že k létání nepotřebujeme letadla, že se dá procházet stěnami nebo se dostat na cizí planety. Můžeme se to naučit bez jakékoliv síly jestliže chceme."
"Tak ty si myslíš, že to co chceš se naučíš při lítání s lidma za tři dolary tady v polích."
"Jediný učení, na kterým záleží je takový, který sám získám. Kdybych nedělal právě to co chci.... Nikdo takovej není, ale kdyby byl na zemi někdo kdo by mě naučil něco víc z toho co chci znát, tak bych teď právě byl na cestě za ním nebo za ní."
"Nevěříš, že tě cosi vede, když se opravdu chceš něco takového naučit?"
"Ano jsem veden, ale není každý z nás? Vždycky jsem měl trochu pocit, že na mne někdo nebo něco dohlíží."
"A ty se domníváš, že ten někdo nebo něco dovede učit."
"Jestli ten učitel nejsem náhodou já sám pak ano."
"Možná to bude právě tak."


Masy, zástupy a davy lidí, příval lidských tvorů ženoucí se proti jednomu muži uprostřed. Pak se z těch lidí stal oceán, který muže utopí, ale místo utonutí kráčí muž po povrchu píská si a zpívá. Moře vody se změnilo na moře trávy.


...


down.load