alebo toto by mohlo tiež by? riešením, ale na to si ešte takých 50rokov počkáme, ako píšu:

Jadrová fúzia - "umelé slnko"
Pokusný reaktor ITER v jihofrancouzském výzkumném středisku
Cadarache má lidstvo přiblížit k dávnému snu - téměř neome- zenému a přitom ekologickému zdroji energie.
Uvolňování energie uvnitř reak- toru bude probíhat na stejném principu jako v Slunci. Místo štěpení atomů v klasických jaderných elektrárnách má být jaderná energetika budoucnosti založena na jaderné fúzi, tedy slučování atomů vodíku na helium.
Spalovací komora reaktoru je třicet metrů vysoká a má objem
840 kubických metrů. Během provozu v ní bude pouhý gram paliva. Pracovní teplota uvnitř reaktoru se vyšplhá na sto milionů stupňů Cel-sia, zatímco okolní magnetické cívky vyžadují chlazení na minus 270 stupňů. Takto mohou díky supra-vodivosti podávat nejvyšší výkon.
Cílem současného experimentu není produkce energie, ale prově-ření technologie v reálných podmínkách. Prvním problémem, s kterým se provozovatelé projektu musejí vypořádat, je nesmírná teplota, při níž fúze atomů probíhá. Protože v pozemním reaktoru nemáme k dispozici tak velký tlak jako na Slunci, potřebujeme k nastartování reakce desetkrát vyšší teplotu než na naší nejbližší hvězdě.
Aby nedocházelo k přímému kontaktu žhavého plynu se stěnami reaktoru, je reakční směs bezdotykově uložena v kleci silného magnetického pole. Pak se plyn pomocí mikrovln zahřeje na teplotu, při níž přechází do skupenství plazmy. Atomová jádra na sebe v přehřáté plazmě narážejí a slučují se v helium. Vzniká tak nové, zatím ještě nestabilní atomové jádro, které následně uvolní jednu ze svých stavebních částí - neutron. Neutron není elektricky nabitý, proto volně proniká magnetickou klecí a velkou rychlostí naráží na stěny plazmového reaktoru a zahřívá je. Vysoká teplota se přenáší na chladicí kapalinu, jejíž horké páry pohánějí turbíny stejně jako u klasických elektráren.
Dalším z problémů, který je u budoucích termonukleárních elektráren nutno dořešit, je materiál, který vydrží trvalé bombardování proudem neutronů a při delším provozu. Častá výměna by prodražila celý provoz, ale způsobila by i ekologické problémy. Stěny reaktoru vystavené neutronům jsou radioaktivní a musí se na sto let uložit podle předpisů o radioaktivním odpadu. Kromě tohoto materiálu však nezanechává nový typ elektrárny žádný další radioaktivní odpad. Výchozí materiál tritium (izotop vodíku) je sice radioaktivní, ale vytváří se přímo v reaktoru z lithia a v následné reakci s deuteriem (těžký vodík) se opět spotřebuje. Výsledkem reakce je stabilní helium a energie.
Celý proces lze celkem snadno kontrolovat, protože tu neprobíhá žádná řetězová reakce. Energii pro nastartování reakce je nutné přivést zvenčí, později již celý proces může pokračovat s vlastní energií. Až dosud bylo množství přiváděné energie vyšší než dosahovaný výkon.
Reaktor ITER by měl dodávat desetkrát více energie, než sám spotřebuje. Je to sice značný pokrok, pro komerční provoz se však nové zařízení ještě nehodí. Se spuštěním první skutečné elektrárny založené na jaderné fúzi se počítá zhruba za padesát let.

zdroj: 100+1 2/2006