EKOLOGICKÁ CENA VÝROBKŮ

Málokdo si uvědomuje plnou ekologickou cenu výrobků, které nás obklopují. Důležitým ukazatelem je poměr mezi materiálovými vstupy a výslednou užitnou hodnotou.


Množství spotřebovaných přírodních zdrojů je u většiny výrobků výrazně vyšší než objem konečných produktů. U hnědého uhlí je to zhruba desetinásobek, u mědi pětisetnásobek. V případě počítačových čipů musíme vynaložit 22tisíckrát více zdrojů, než váží vlastní čip. Ještě hůř by situace vypadala, pokud bychom brali v úvahu míru poškození přírody. Po celá staletí jsme bez rozpaků brali v přírodě vše, co jsme potřebovali - kámen, rudy, dřevo, vodu, zvířecí i rostlinné produkty. Pro výrobu oceli, betonu a elektrické energie vykácel člověk ohromné plochy lesů, vytěžil hory zeminy a měnil toky řek. Jediný osobní automobil spotřebuje ročně v průměru 600 litrů pohonných hmot, při každém projetí myčkou odteče do kanalizace 150 litrů pitné vody a ekologicky náročná je i závěrečná likvidace na šrotišti. Sečteno a podtrženo veze s sebou každý vůz zátěž několika desítek tun přírodních zdrojů vynaložených na jeho výrobu a provoz.

SPOTŘEBA VERSUS UŽITEK

Za metodologii výpočtu externích nákladů (materiálových a energetických vstupů při výrobě a provozu produktů) dostali v roce 2001 němečtí badatelé Schmidt-Bleek a Ulrich von Weizsäcker od japonské nadace Takeda cenu World Environment Award, která je někdy označována jako Nobelova cena za ekologii. Metoda MIPS (Material Input per Service Unit) zjednodušeně znamená poměr materiálových vstupů (input) a výsledného užitku (servisní jednotky). U pracích prostředků je to například množství přírodních zdrojů potřebných na vyprání jednoho kilogramu prádla. V současné době již existují propočty input faktorů pro celou řadu materiálů a tzv. modulů (energie, doprava apod.). Můžeme je najít například na serveru wuppertalského Institutu pro výzkum klimatu, životního prostředí a energie (viz níže). Současná doba je érou nových komunikačních technologií. Jejich masové rozšíření se neobejde bez intenzivního využívání přírodních zdrojů. Do jaké míry představují počítače a mobilní telefony ekologickou zátěž? Touto otázkou se zabývá evropský projekt Digital Europe. Jedním z problémů moderní techniky je krátké trvání inovačních cyklů. Jen v Německu se každoročně nahromadí více než dva miliony vysloužilých počítačů, tiskáren apod. Množství elektronického šrotu se podle odhadů v nepříliš vzdálené budoucnosti ztrojnásobí. Přitom každý z těchto přístrojů s sebou vleče ekologickou zátěž o šedesáti až pětisetnásobku vlastní hmotnosti. U čipu o hmotnosti 0,09 gramu to je plných dvacet kilogramů, celý počítač představuje 1,2 až 1,5 tuny použitých přírodních zdrojů. Počítačová sestava včetně monitoru to může dotáhnout až na jedenáct tun. Notebook (2,8 kg) představuje ekologickou zátěž 430 kilogramů. Obecně platí, čím menší přístroj, tím větší násobek vlastní hmotnosti. Miniaturizace tedy nemusí nutně představovat cestu k ekologickým úsporám, zvláště když spolu se zmenšením rozměrů se obvykle zvyšuje i počet prodávaných výrobků.

SLUŽBY

Zajímavé výsledky přináší srovnání materiálových vstupů u služeb. Analýzou pomocí MIPS lze prokázat, jak bankovní služby online šetří naše životní prostředí. Tradiční vyplnění peněžní poukázky si vyžádá 2,7 kilogramu surovin, převod online pouze 1,1 kilogramu. Při ročním počtu dvaceti převodů z jednoho konta takto vyplyne jenom v Německu úspora 64 000 tun přírodních surovin. Podobné výsledky přináší srovnání různých forem poslechu hudby. Pokud použijete širokopásmový internetový přístup a nevypalujete si hudbu na vlastní CD, potom stažení jednoho titulu představuje ekologickou zátěž 0,7 kilogramu. Při objednávce online je to 1,3 kilogramu, při nákupu v obchodě 1,6 kilogramu. Tato čísla ukazují, že pro životní prostředí je důležité i chování konzumentů a využívání moderních komunikačních technologií.

ŠETŘÍ JEDNOTLIVCI I FIRMY

Pokud se rozhodneme šetřit přírodní zdroje, nemusí to nutně znamenat, že slevíme z nároků na kvalitu a pohodlí. Stačí z dané nabídky materiálů volit varianty s nižší ekologickou zátěží. Příklady najdeme opět na serveru již zmíněného wuppertalského institutu. Patří sem například izolační materiály střech a stěn z dřevotřísek, plasty z kukuřice, domy ze dřeva, diody LED místo žárovek a další. Jiným prostředkem ke snížení ekologické zátěže je zvýšení užitnosti výrobků například prodloužením životnosti. U počítačů tak lze repasováním zvýšit jejich použitelnost z obvyklých čtyř na sedm let. Ekologické aspekty jsou pro řadu firem již samozřejmou součástí jejich výrobní strategie. Japonský koncern Sony chce do března 2006 snížit hmotnost svých výrobků o dvacet procent. Současně hodlá zvýšit podíl recyklovaných součástí o dvacet procent a podíl odpadu má klesnout o třicet procent. Průměrný příkon přístrojů v pohotovostním režimu (stand by) se má snížit z dnešních 2,2 na 0,1 wattu. Při výrobě vozů Mercedes se na víko motoru, blatníky a kryt zavazadlového prostoru používá hliník, protože odlehčená konstrukce šetří pohonné hmoty. Při výrobě hliníku se sice spotřebuje více energie než u železa, ale celková energetická bilance nakonec mluví pro hliník. Výrobce navíc používá ročně u více než milionu autodílů recyklované plasty.

Kdo chce vědět víc: www.wupperinst.org/Projekte/mipsonline

Každý z milionů osobních vozů spotřebuje během výroby a provozu desítky tun přírodních surovin. Přední automobilové koncerny proto hledají cesty k úsporám. Vede k nim například lehká konstrukce, snížení spotřeby a využívání recyklovaných dílů.

Zlatý prsten o hmotnosti pouhých pěti gramů představuje ekologickou zátěž odpovídající dvěma tunám přírodních zdrojů.

Na výrobu jedněch džínsů (0,6 kg) se spotřebují 32 kilogramy přírodních zdrojů.

Walkman MZ-E909 od firmy Sony má velmi nízkou hmotnost a navíc spotřebuje o 32 procenta méně energie než jeho předchůdce.

Laptop představuje 430 kg přírodních zdrojů.

zdroj: http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200403/so03a52a.asp
(radšej sem dávam celý ten článok, ne len link, lebo neviem že či tie staré články priebežne nevymazávajú)