O DĚTECH

A ŽENA, jež chovala
na prsou své dítě,
řekla, Promluv k nám
o dětech.

A on pravil:

Vaše děti nejsou
vašimi dětmi.

Jsou syny a dcerami
touhy Života
po sobě samém.

Procházejí vámi,
ale nevycházejí
z vás,

a ač jsou s vámi,
přesto vám nenáleží.


Můžete jim dát
svou lásku,
ale nedáte jim
své myšlenky,

nebo? oni mají
své vlastní myšlenky.

Můžete vlastnit
jejich těla,
ale nikoliv
jejich duše,

nebo? jejich duše
sídlí v domě zítřku,
do něhož nemužete
vstoupit,
dokonce ani
ve svých snech ne.

Můžete se snažit
být jako oni,
ale zjistíte,
že je tím
nepřimějete
k tomu,
aby vás milovali.

Nebo? život
nekráčí vzad, ani
se nezabývá
včerejškem.

Vy jste luky,
z nichž jsou
vaše děti
jako živoucí šípy
vyslány vpřed.

Lukostřelec vidí značku
na cestě nekonečna
a ohýbá vás
svou mocnou vůlí,
takže Jeho šípy
vyletí vpřed hbitě
a daleko.

Nech? je toto ohýbání
v rukou lukostřelce
všem pro radost;

nebo? i když miluje šíp,
jenž letí,
zároveň miluje i luk,
jenž je stále na místě.