Mozna jsme si meli od zacatku jen psat. Ja Tobe.. Ty me.. Mohli jsme se domlouvat, kam pujdeme vyvencit zviratka. Mohli jsme se schvalne domluvit tak, abychom se nepotkali. Potom jsme mohli rozebirat, proc to vlastne nevyslo. A domluvit se na dalsi den. A pak na dalsi. A tak dal.. Pak jsme meli dal rozebirat, proc se nam stale nedari se setkat, kdyz preci bydlime tak blizko. A prece tak daleko. Meli jsme mit oba pocit, ze je nablizku nekdo blizky. A uz vubec jsem nemel vedet, ze ze sveho okna vidim okna Tvoje. Ted to vim a premyslim, ze bych si mel poridit zaves. Abych vecer nevedel, ze jsi doma. Nebo nejsi. Hmm, neco nevyslo. Dama bere na d5..

Ale je to moje chyba. Obetoval jsem figuru a misto zisku ztratil dalsi. V zapalu hry mohu prehlednout, ze mi mozna hori sachovnice.

Taky jsem Ti den po tom, co jsme se potkali, zacal psat neco, co jsem nazval Tajny dopis Marketce. Nevim, jestli je nutne, abys to vubec vedela. Jestli je jeste neco nutne. Jestli je nutne se za sebe zas jen dal trapne omlouvat.. Mela jsi jej precist az s odstupem casu. Az bude dlouhy tak, ze se oplati jej vubec zacit cist. Zatim se s prehledem vejde na jednu normostranu a nezda se, ze by si uplatnoval narok na vic mista. 30 radku po 60 znacich. Hmm, poloprazdna normostrana.. Mozna jej nekdy dopisu, i kdybys ho uz nikdy nemela cist, ale kdo vi.. Bude adresovan Marketce, ktera bude castecne i Tebou. Castecne i jinymi zenami, ktere jsem kdy potkal, nebo mozna jeste potkam anebo jen chci potkat. Bude o tom, co vsechno jsem Jim chtel rict, ale nerekl, protoze jsem si nebyl jisty tim, co vlastne chteji slyset.
A ted misto Tajneho dopisu Ti pisu obycejny email. Nekde nastala zasadni chyba 3. A hlavne uz vubec tento email neni tajny, muze si jej precist kdokoli. Reklas mi dnes radeji, abys nemusela trapne mrznout pred vchodem, nez ze sebe klopotne vypotim cosi, co stejne nebude mit smysl: napis mi treba email. Asi bys nevydrzela v tom mrazu cekat, nez ze sebe dostanu byt jen zlomek toho, co Ti tady muzu napsat, i kdyz bez jakekoli zaruky, ze si to prectes driv, nez mily email skonci ve slozce Trash. Opravdu chcete slozku Trash obsahujici xyz polozek vysypat? Muzes vzit jed na to, ze bych Ti sam od sebe uz asi nenapsal a radeji se venoval Tajnemu dopisu, pokud bych uz mel tu potrebu Ti psat. Psal bych si tam zcela otevrene a bez cenzury treba o nasi obrovske chuti si lhat, hrabal se v zaprasenych vzpominkach a hledal mezi nimi souvislosti a odpovedi na otazku, proc delame v zivote tolik chyb. Tolik zbytecnych chyb. Sice uz by mi to k nicemu moc nepomohlo, ale mel bych dobry pocit z toho, ze kdyz si to nekdy nekdo mozna precte, bude se umet nekterym chybam lepe vyhnout..jenze takovych veci uz bylo napsano vic a hlavne lip, takze asi to byla zas moje chyba, ze jsem si nic z toho vcas neprecetl, umel bych se tak vyhybat treba vztahum-nevztahum. Ted ale musim pracovat na navrzich vitrazi pro sv.Vaclava, na psani si necham zajit chut, vlastne mi to prislo docela vhod ti napsat tento email, ktery je ted najednou prednejsi, nez prace, i kdyz vlastne nevim proc, spis jen pro takovy ten pocit ukoncenosti, ktery mas mozna Ty. Ale ja chci taky videt zaverecne titulky. Proto preci (ne)chodime do kina. Abychom (ne)videli zaverecne titulky. A je uplne jedno, jestli mel film heppyend. Ty uz se ted stejne moc nenosi. Out of fashion. Nejdriv dokoncim jedno a pak druhe. Postupne.. Nejdriv na Tebe zapomenu a pak se vratim tam, kde jsem byl, nez nam nejaka podivne popletena nahoda spletla nakratko cesty. Fluktuacni pole pravdepodobnosti.

Asi jsi cekala nejaky jiny email, ktery si proste z povinosti prectes, protoze budes vedet, ze je to ten posledni nebo ho prave proto, ze je to ten posledni, rozmarne odhodis do Trashe a splachnes, aniz bys cetla. Proste byl o tom, ze vsecko bylo krasne a nic nebolelo. Ale jeste na nej odepises: nezapomen si vyzvednout ta cdcka. Nebo se s nimi nekdy stavim. Nebo zitra vecer budu s Tapinkou u Luny, tak si tam pro ne prijd. A pak uz nic. Jako bys nevedela, ze mi na nich az tolik nezalezi. Ale klidne si je rad vezmu zpatky. Abych nemel pocit, ze mi neco chybi a Ty ze Ti neco prebyva. I kdyz asi to co nam nekdy chybi nebo prebyva nebyva vetsinou az tak hmotne, jako male trpytive placky plastu, co z nich tece hudba, kdyz se strci do hraci skrinky..
Taky Ti pisu mozna i proto, ze se nemam az tolik s kym bavit, se svymi prateli se znam vetsinou tak dobre, ze si uz vetsinou nemame co rict nad ramec beznych existencionalnich komentu: Mam novou kocku.. Vem jed, ze Te do tydne pusti k vode.. To ne, ta je uplne jina, je jako pampeliska.. Ver mi, citim to.. Hmm, mels pravdu, tak dnes zavrem kram, dobrou ..etc
Nechci ti psat, jestli Te muzu zas nekdy videt. Nebo se domlouvat, kdy se potkame, abychom vyvencili selmy. Tyhle moznosti uz jsou nenavratne zmareny. Vim.. Sama s mi to rekla. Tohle se taky tolik podobalo spatne zahajene hre. Ztrata figury. A dalsi. A sach. A mat.
Vis, kdybych si mohl nekdy vybrat mezi moznosti ztravit jeden intensivni tyden v Tvem objeti a moznosti si s Tebou dlouhodobe vymenovat elektronickou korenspondenci, urcite bych si vybral to druhe. I pred tydnem i pred dvema i kdykoli.. Mohli jsme taky hrat korenspondencni sach a kazdy den si poslat jeden tah. Jb6 :) Trvalo by nam hrozne dlouho, nez by se z nas stali dobri pratele, kteri si nemaji co rict.
Zas jsem ale nekde udelal chybu. S trapne omluvnym usmevem se obvykle na podobnem miste mluvi o lidskem faktoru. Mozna vsechny chyby, ktere delame, delame z pouheho strachu, ze muzeme udelat chybu.. Tesil jsem se, ze si zahrajeme spolu sach nekde v realite, casem, az se lip pozname, abychom si vzajemne mohli predvidat tahy, urcite by to bylo zabavne. 1. Vc8+! Sd8, 2. Kd7+! D:d5 :) Ale z toho uz nic nebude. Budu hrat dal sporadicky se svym Macem. Alespon mam jistotu silneho soupere. A muzu mu vracet tahy.
A taky jsem se tesil, ze si budeme procitat oblibene pasaze z Mistra a Marketky. Ta kniha lezi mozna jeste ted v rohu Tvyho letiste. Uz jsem ji nekolikrat cetl a Ty vlastne taky. Aspon to jsme si stihli rici. Nez vyhorel palivovy clanek pratelstvi. Tohle z nej zbylo. Tenhle blbej mejl. Nic vic. Ach jo...

Vcera se mi zdalo, ze cela zem shorela. Nekdo odhodil horici cigaretu. Zvlastni bylo, ze se tak stalo soucasne na nekolika mistech. Ze nekdo odhodil cigaretu. Vzniklo tak v jedne chvili priliz mnoho ohnisek ohne. Proto se ten pozar nedal zvladnout. Kdyz jsem utikal pryc, i kdyz nebylo kam, uvedomil jsem si, ze svet uz nikdy nebude stejny, jako predtim. Utikali vlastne vsichni, ale nikdo vubec nevedel kam. Vsude byl jen kour, ohen, zmatek, animalni touha prezit visela v tom hustym dymu a nevestila rozhodne nic dobreho..Rano jsem se probudil a byl hrozne rad, ze sviti Slunicko a je modra obloha a proste ze ta skripajici kara sveta si to zvesela sine dal..

Vlastne jsem Ti vetsinu z toho, co se Ti ted pokousim napsat, chtel nekdy rict. Je to email o tom, co se uz nikdy nestane. To me na tom mrzi asi nejvic.

:)


vung