„Téměř míli pod zemí, zhruba 1480 stop pod povrchem, byla po uvolnění dlouhého hlavního průchodu odkryta mamutí síň, z níž jako loukotě vyzařuje všemi směry spousta průchodů. Mimo to bylo odkryto několik set místností dosažitelných odbočkami z hlavní chodby. Jedna z nich byla prozkoumána do vzdálenosti 854 stop a z další 634 stopy.“

„Hlavní průchod široký asi 12 stop se na vzdáleném konci chodby zužuje na 9 stop. Asi 57 stop od vchodu vybíhají doprava první průchody, po jejichž obou stranách jsou místnosti zhruba o velikosti běžného obývacího pokoje, některé z nich však mají čtvercový půdorys o straně 30 až 40 stop. Dovnitř se vstupuje oválnými dveřmi a všechny místnosti jsou vybaveny kruhovými větracími průduchy vedoucími skrz zdi do chodby. Zdi jsou asi 3 stopy 6 palců silné. Průchody byly vyraženy či vytesány naprosto přímo, je to zjevně velmi odborná práce. Většina místností je orientována směrem k centrální hale. Poblíž vstupu vybíhají postranní průchody z hlavní dvorany v ostrém úhlu, který se však v její zadní části postupně mění v pravý úhel.“

„Asi sto stop od vchodu se podzemí náhle rozroste v křížovou halu, dlouhou několik set stop. Zde jsme nalezli sošku, patrně zpodobňující božstvo tohoto národa: postavu sedící na zkřížených nohou, držící v obou rukou lotosové či liliové květy. Má orientální rysy tváře, sochař měl velmi obratnou ruku a celek je pozoruhodně dobře uchován, jako ostatně všechno v této jeskyni. Soška se hodně podobá Budhovi, ačkoli si vědci nejsou jisti náboženstvím, které má reprezentovat. Vezmeme-li v úvahu všechny dosud nalezené předměty nelze vyloučit, že se zde prováděné bohoslužby velmi podobaly tibetským. Okolo ústřední sochy jsou další, menší. Některé tyto postavy mají obdivuhodné proporce, jiné vykazují pokřivené šíje a různé deformace. Možná, že jde o symbolické pojetí dobra a zla. Po stranách stupínku s dřepícím božstvem jsou dva velké kaktusy opatřené rukama. Všechno je vytesáno z tvrdé horniny podobné mramoru.“

„V protějším zákoutí křížové haly byly nalezeny měděné nástroje všeho druhu. Zdejší obyvatelé nepochybně znali dávno zapomenuté umění kalení tohoto kovu, o něž později po staletí usilovali chemici. Bezvýsledně. Na skalní polici běžící okolo této dílny zbylo něco dřevěného uhlí a dalšího materiálu, jehož možná užívali při tomto procesu.“

„Mezi nálezy jsou také umělecky provedené vázy nebo urny a kalichy z mědi i zlata. Hrnčířské práce zahrnují smaltované zboží a glazované nádoby.“

Další průchod vede k sýpkám, podobným jako byly užívány v orientálních chrámech. Obsahují osiva různých druhů. Do jedné z těchto ohromných sýpek dosud nebylo možné vstoupit, je vysoká dvanáct stop a přístupná jen shora. Dva v rohu upevněné měděné háky naznačují, že k nim býval připevněn nějaký žebřík. Sýpky mají tvar válců a myslím, že byly postaveny z velice tvrdého cementu. V tetéž jeskyni byl nalezen i jakýsi šedivý kov, který je zatím pro vědce hádankou, protože dosud nebyl identifikován. Podobá se platině. Po podlaze se porůznu povalují minerály, jímž se říká "kočičí " nebo "tygří oči". Na každém z těchto žlutých kamínků bez větší hodnoty je rytina hlavy malajského typu.

Všechny urny či vázy, stěny nad vchody i na kamenných tabulkách s různými vyobrazeními jsou posety neznámými hieroglyfy.

„Mezi objevy nejsou žádné zvířecí kosti, žádné kůže ani kožešiny, ale ani žádné oblečení a lůžkoviny. Většina místností je až na nádoby na vodu úplně prázdná. Jedna z místností, dlouhá asi 400 až 700 stop, vzhledem k nalezenému kuchyňskému náčiní asi byla cosi jako společná jídelna.“

„Zjistit jak tito lidé žili bude problematické, ačkoli se předpokládá, že na zimu putovali sem, na jih, a farmařili v údolí. V létě se opět vraceli na sever. V jeskyních mohlo podle dosavadních odhadů pohodlně přebývat na 50 000 lidí.“

Indiánská legenda

Skutečnost, nebo fikce? Pozoruhodna paralela z tradice Hopi s vyprávěním profesora Jordana nesporně souvisí. Vypráví, že jejich dávní předci kdysi spokojeně žili v podsvětí Velkého kaňonu, dokud nedošlo k rozbrojům mezi dobrými a zlými; mezi „lidmi s jedním a lidmi s dvěma srdci“. Manchoto jim poradil aby podsvětí opustili, ale nebyla z něj žádná cesta ven. Náčelník kmene proto zasadil strom, který vyrostl a klenbu podsvětí prorazil. Lidé s jedním srdcem po něm pak vylezli ven. Usídlili se u Palsiaval (Rudé řeky), což je Colorado, kde pěstovali obilí a kukuřici. Poslali tehdy poselství do Chrámu slunce a požádali o požehnání míru, dobrou vůli a déš? pro lidi s jedním srdcem. Posel se nikdy nevrátil, ale dodnes můžete v hopijských vesnicích navečer pozorovat starší, kteří hledí ze střechy domu k zapadajícímu slunci a vyhlížejí návrat dávného posla. Až se vrátí, bude obnovena jejich země i prastará sídliště.

Kromě Jordanova článku a několika sporých zmínek se ovšem na veřejnost nedostalo nic. Smithsonian society je známá zadržováním důkazů nekonformních s křes?anským učením a mimo rámec povolené historie. Nelze přiznat vyšší civilizaci „barbarům“, zejména na území obou Amerik. Takzvaná moderní věda je pevně ukotvena ke křes?anské tradici, a? už tvrdí, co chce. Narážky na skutečnou činnost zmíněného institutu najdeme například ve známém filmu, v němž kdesi ve skladu s tisíci regály nenávratně mizí bedna s Archou úmluvy, anebo v některých dílech seriálu Akta X. Jistá paralela na toto počínání je rozvinuta v prvním dílu knihy a filmu Planeta opic. Zakázaná území. Kdekoli se objeví něco nového, okamžitě se vynoří agenti Smithsonian a nabízejí velkorysou pomoc a financování výzkumu... Je to past. Tímto způsobem zmizely před zrakem veřejnosti nesčetné poklady vypovídající o úplně jiné, než „usměrněné“ minulosti lidstva. Zde jsou kreacionisté s darwinisty ve vzácné shodě. Nikoho asi neudiví, že popsaná oblast Velkého kaňonu je už takřka sto let znepřístupněna.

Kinkaidova zpráva