SPOR - Mají být freeparties součástí naší kultury?
Několikrát do roka se sjíždějí vyznavači taneční hudby z celé republiky, ale i Evropy na "nepovolených" technoparties, které se pořádají na pronajatých soukromých pozemcích. Vzhledem k počtu návštěvníků je dnes už téměř jisté, že se freeparties staly nedílnou součástí naší kultury. Nezasvěcený občan je o těchto akcích informován pouze pomocí sdělovacích prostředků, které nikdy neopomenou popsat utrpení okolních obyvatel, spojit akce s drogami či natočit ty nejpikantnější záběry. Je hluk skutečně tím jediným důvodem, proč je tento druh zábavy stále v undergroundu? Nemohou být parties trnem v oku i proto, že se jedná o akce ryze nekomerčního charakteru, které mezi mladými lidmi nacházejí stále víc příznivců? Na toto téma dnes diskutují publicista Milan Daniel a Jiří Mudr, jeden z organizátorů Czech Tek, proti němuž bylo zahájeno a posléze pro nedostatek důkazů zastaveno trestní stíhání v souvislosti z touto akcí.

Vážený pane Mudře,

když jsem loni končil v Literárkách jako jejich externí redaktor, napsal jsem k tradiční velkoparty Czech Tech neuctivý sloupek, který se dotkl tehdy nastupujícího redaktora Lukáše Rychetského. Aniž by mne jmenoval, napsal v reakci na můj úvodník poznámku, z níž si pamatuji zejména to, že o záležitosti píší kriticky lidé, kteří o technu nevědí zhola nic, natož pak to, že jde vlastně o generační záležitost srovnatelnou co do významu s kultovní muzikou šedesátých let.

Protože Lukáš není žádné ořezávátko, přemýšlel jsem o tom a nechal jsem se i poučit. Může to tak být. Za čtyřicet let se svět pohnul zcela jiným směrem a dnešní mladí lidé, kteří jsou na výhybce mezi bezstarostností a starostmi, možná skutečně chápou jeho problémy pod vlivem okolností jinak a našli si k tomu adekvátní výraz.

Nic na tom nemění to, že ona muzika se mi zdá na rozdíl od té před čtyřiceti lety nenápaditá, monotónní, s ní spojený pohyb (tanec?) bych jako absolvent tanečních v roce 1961 charakterizoval stejně. Tomuto pocitu nahrává i atmosféra technoparties, jak ji vnímám já, jenž se s nimi seznamuje jen z nevraživého zpravodajství a komentářů v novinách, veřejnoprávním rozhlase a televizi. Tanec ne jako kultivovaný projev, ale jako fyzický výkon spojený s požíváním drog a energetických nápojů, přičemž smyslem užití tohoto paliva je vydržet co nejdéle. Jsem jistě handicapován tím, že jsem žádnou technoparty na vlastní kůži nezažil. I když jsou však reference o jejich průběhu ovlivněné osobními postoji, nezaznamenal jsem z obrazového zpravodajství přirozenou radost ze svobody, jen uspokojení z volnosti.

K tomu všemu se mohu vyjadřovat kriticky, ale osobně se mne to netýká. Jakkoliv je mi smutno ze světa, který v dnešních mladých lidech nevyvolává jinou odezvu, můj jediný kontakt s touto odezvou je informační. Je však věc, která by mi opravdu vadila v případě, kdybych byl nechtěným účastníkem, lépe řečeno sousedem nějaké té běs party: hluk.

Lidé, kteří žijí v dosahu kilowattových aparatur, mají stejné právo na svobodu jako ti, kdo onen hluk vyrábějí. Na to organizátoři a účastníci vůbec nemyslí. Jsem připraven pochopit ledacos, líbí se mi, že místa konání parties jsou uklízena, ale útok na sluchová ústrojí stovek lidí v okolí není omluvitelný.

Více hluku je možná reakcí na hladinu, již nastavila generace otců a matek. Sympatičtější mi však je reakce právě opačná, protože mi připadá biologicky přirozená. Schéma "bude mi lépe, když můj motor bude bezohledně řvát" mi připadá tragické.

MILAN DANIEL


Vážený pane Danieli,

oceňuji vaši ochotu nechat se poučit od Lukáše, váš text však přesto svědčí o faktu, že mediální realita vám připadá skutečnější než sama skutečnost. Je smutné (a pro dnešní dobu příznačné), že váš názor je založen na několika povrchních reportážích, do kterých se samozřejmě dostanou jen patřičně šokující a polopravdivé informace, nebo? skutečnost je mnohem nudnější a jako taková by nezajistila vyšší sledovanost či náklad. Jak si můžete utvořit fundovaný názor, když z tisíců lidí bavících se několik dní zhlédnete v televizi několik pečlivě vybraných, patřičně odpuzujících, a tím pádem mediálně zajímavých záběrů? Copak by opilé či zfetované lidi nešlo úplně stejně natočit na jakémkoli rockovém koncertě, sportovním utkání, firemním večírku nebo vesnické tancovačce? Elektronická taneční hudba vám připadá monotónní a na ten názor máte jistě právo, nám připadne mnohem více monotónní třeba hudba rocková, nebo? spektrum zvuků, které lze vyloudit z kytar a bicích, je ve srovnání se syntetizátory velice chudé. Navíc záběr žánrů na jakékoli větší technoparty (osobně dávám přednost výrazu freeparty) je velice široký - od reggae po tvrdé techno, mnohdy i se živými zpěváky - MCs. Navíc se mnozí lidé ze soundsystémů věnují i dalším hudebním směrům a těžko je všechny podezírat z hudebního ignorantství. Taneční hudba je postavena na rytmu, stejně jako nejstarší a nejpřirozenější hudební formy. Tanec pak není chápán jako performace naučených schémat, jako je tomu u tanců společenských, ale jako pohybová terapie či splynutí s hypnotickým rytmem, a proto je také většinou individuální. Nejde tedy o žádný fyzický výkon a priori spojený s užíváním drog, jak se domníváte. Co se hluku týče, je zajímavé, že se tento problém objevuje pouze ve spojitosti s freeparties. Z vlastní zkušenosti vím, že jejich organizátoři se na rozdíl od komerčních promotérů snaží místa konání vybírat tak, aby byla co nejvíce vzdálena od civilizace a co nejméně rušila okolí. Žijeme však v celkem hustě osídlené zemi a vždy se bohužel najde někdo, jehož práva budou omezena. Jedinou cestou by bylo pořádat velké freeparties v bývalých vojenských újezdech, jako je třeba Ralsko či Milovice, jenže úřady jakoukoli takovou iniciativu odmítají. Nevím, co si od toho slibují, ale výsledkem pak je zákonitě festival někde jinde - v osídlené oblasti. A zpravodajství hned kypí záběry domorodců, kteří plačtivě sdělují do kamery, že už několik nocí oka nezamhouřili.

Někdy je to pravda, mnohdy ale stačí pohled do mapy a zvídavý divák s úžasem zjistí, že údajně terorizovaná obec leží od místa konání několik kilometrů a do první hysterické zprávy v televizi neměli její obyvatelé o nějaké party ani ponětí. Rozhodně mi ale přijde farizejské používat argument hluku pouze vůči freeparties. Koncerty Rolling Stones či totalitního šramlu Elán se konaly přímo v centru Prahy, použitá aparatura měla o několik řádů vyšší výkon než jakákoli aparatura na freeparty, statisíce obyvatel města byly omezovány i dopravními uzavírkami a celý večer musely poslouchat do obludné intenzity zesílenou unylou produkci několika nesoudných, ovšem za celebrity považovaných gerontů. Nezaznamenal jsem jedinou reportáž o terorizovaném obyvatelstvu, i když způsobený hluk rušil řádově tisíckrát více lidí než jakákoli freeparty. A co třeba Kmochův Kolín, několikadenní ryčení dechovky přímo na hlavním náměstí? Co jakýkoli fotbalový nebo hokejový zápas a pravidelně následující řádění fanoušků? To vám bezohledné nepřijde? Nebude rozdíl jenom v tom, že z těchto akcí jdou státu tučné daně, jejich organizátoři a protagonisté patří mezi mediální establishment a rád se na nich ukáže i kdejaký provinční politik?

Byl bych rád, abyste se nad mou odpovědí zamyslel jakožto nad informací z fundovaného zdroje a třeba si na nás i poopravil názor. Naše aktivita se vám nemusí líbit, ale byl bych rád, kdybyste ji respektoval jako legitimní součást současné kultury.

JIŘÍ MUDR


Vážený pane Mudře,

se zájmem jsem si přečetl vaši reakci a musím přiznat, že jsem si mediálně preparovaný obraz volných shromáždění, anglicky freeparties, poněkud poopravil, a to v jejich prospěch.

Pokud jde o onen sporný hluk, skutečně jsem nevěděl, že organizátoři v minulosti usilovali o pořádání těchto akcí v geograficky odlehlých lokalitách. Odpor místních úřadů vůči těmto aktivitám patrně vyplývá z mediálně zkresleného obrazu, a patří proto dík redakci Literárek, že se této zdánlivě okrajové záležitosti věnují. Bylo by možná namístě, kdyby stoupenci tohoto hudebního stylu a životní filosofie, která jej provází, dokázali formulovat názory veřejně a našli pro ně prostor.

Jakkoliv však možná právem vytýkáte současnému mediálnímu obrazu těchto akcí to, že se věnují "domorodcům, kteří si plačtivě stěžují na to, že nemohou několik nocí spát", je na druhé straně smutným faktem, že pořadatelé hlučných hudebních produkcí obecně jsou vůči svému okolí bezohlední, a když se toto okolí ohradí, i sobecky nevraživí. Mně osobně je přitom jedno, jde-li o techno či dechovku. Bydlím v lokalitě, která je vzdálena zhruba dva kilometry vzdušnou čarou od místa konání každoročního rockového festivalu, a každoročně toho tedy také v této době moc nenaspím. Nechci diskutovat o tom, zda je třeba zvuky lidem takto tlouci do hlavy, je-li to jejich libost, vadí mi však, když se to děje v případě, že to je k jejich nelibosti. Na svobodu má právo každý, nejen ten, kdo si ji uzurpuje.

Je jistě pravda, že v hustě obydlené zemi se těžko hledá místo, které by bylo ze všech stran obklopeno tlumičem zvíci několika kilometrů, pokud však takové místo nenajdu, tak je záhodno produkce se omaleně zdržet, resp. si to zařídit tak, že bude působit jen na mé sluchové orgány. Z vaší formulace na adresu oněch nerudných domorodců vyplývá, že si v podstatě vymýšlejí. Ujiš?uji vás, že tomu tak není. Jste zřejmě o dvě generace mladší, a vůči civilizačnímu neřádu tudíž otrlejší než já. Pochopte nicméně, že pokud to někomu vadí, měl by se producent hluku zdržet své aktivity stejně, jako je ze zákona povinen udělat každý kuřák na pracovišti, kde je třeba jen jediný člověk, jemuž vadí nikotin. Jde o zdraví, jde o to, jak se strana vnímaná jako protivná cítí. Jde o míru tolerance, kterou nemohu jenom vyžadovat, ale také poskytovat. Jde o priority, které si sám v sobě nastavím.

Namítnete možná, že hluk produkují stroje, auta, celá postmoderní společnost. Můžete se mne ironicky zeptat, chci-li jí přikázat, aby byla ticho. Odpovídám - proč ne? Já vím, že to neudělá. Ale ticho je přirozené.

MILAN DANIEL


Vážený pane Danieli,

mnoho textů o free scéně naleznete na internetu (třeba www.freetekno.cz), jinak je prostor k jejich nezkreslené prezentaci dost omezený.

Mám-li se ještě vrátit k lidem obtěžovaným hlukem, pak netvrdím, že si všichni vymýšlejí, a samozřejmě věřím, že jim to nemusí být příjemné. Ale i z jejich strany musí existovat tolerance - pár dní se to dá přežít. Při freeparty v Andělce starostka rozdala lidem špunty do uší a stížností na hluk bylo najednou minimálně, i když obec byla poměrně blízko. K naší době prostě patří i tenhle druh zábavy. Nelze lidem zakázat, aby se bavili bez hudby, stejně jako nelze nařídit letadlům startovat potichu.

Navíc ve chvíli, kdy by free scéna totálně akceptovala všechny námitky, které vůči ní většinová společnost má, rezignovala by na mnoho základních principů svého fungování a přestala by být sama sebou. Několikadenní freeparties pod širým nebem jsou pro určitou skupinu lidí neopakovatelným zážitkem, a to zejména díky jejich undergroundovému duchu. Tady neplatí striktní rozdělení na pořadatele, účinkující a účastníky, naopak každý se může na party libovolně podílet. Je úžasné, že bez koruny sponzorských peněz a masivní reklamy se dokáže sejít takové množství lidí a několik dní se bavit, je úžasné, kolik z nich je ochotno investovat čas i peníze do fungování soundsystémů s tím, že jedinou odměnou je jim často jen sama atmosféra party. V žádné jiné hudební ani kulturní oblasti v takové míře nic podobného nefunguje, proto si myslím, že by nebylo moudré obětovat free scénu pár dnům klidného spánku.

JIŘÍ MUDR


http://www.literarky.cz/?p=archiv&text=81 2004-06-07 12:54:44