tak aj ja uryvok z Megreho knihy, je to zaver z osmeho dielu, velmi odporucam precitat vsetky. pre mna osobne zatial najlepsie knihy k akym som sa dostala.


"Skvělé, Anastasie! Takže, když lidé podle Božího programu všechno na Zemi zvelebí, objeví se u nich možnost osídlovat jiné planety?"

"Samozrějmě. Jinak je samotná existence vesmírných planet nesmyslná. A u Něj má všechno velký smysl. Láska dvou, touha zrozená v lásce je schopná vdechnout život jakékoliv planetě."

"A ještě, jak jsem to pochopil, lidé, kteří teď budují statky, nebudou umírat. Pouze měnit svá těla a ihned se vtělovat do života."

"Samozřejmě, jejich pozemské činy jsou nejdůležitější. Jsou bohulibé. Dokonce ti, kterí se nestihli dotknout země rukou, ale v myšlenkách začali vytvářet svůj budoucí rajský živý koutek, jsou mnohokrát potrěbnejší pro Boží program než stovky mudrců za kamennými zdmi, kteří se odtrhli od Božích výtvorů, ale mluví o Bohu a o duchovnosti.

Jejich řeči jsou rouhavé a smutné, čeká na ně smrt bez převtělení. Jejich úděl je strašný, jenže není to Boží trest, ale vlastní výběr svěho osudu!

Stvořitel zazářil ve vesmíru novou myšlenkou, která je velkou energií, ale také soudcem. V traktátech a legendách se o Božím soudě mluvilo hodně. Přišel tiše a neviditelně. Dotkne se všech lidí, žijíchích na planetě. A každý sám si bude soudcem.

Kdo volí a tvoří živý život, bude věčný a stane se podobným velkému Tvůrci vesmíru.

Kdo ve své představě modeluje smrt, je odsouzený ke smrti svou myslí."