Po skončení války v roce 1945 ruské a americké zpravodajské týmy začaly pořádat štvanice na vojenskou a vědeckou válečnou kořist v podobě progresivní německé technologie.

Po objevu laserové paprskové zbraně v německých vojenských základnách americké ministerstvo války rozhodlo, že USA musí nejen zvládnout tuto technologii, ale zajistit také německé vědce, aby ji Americe pomohli vyvinout, protože "její vývoj je považován za životně důležitý pro naši národní bezpečnost." Z toho důvodu zahájili projekt, jehož cílem bylo, tyto osoby dostat do Spojených států. Tento projekt byl nazván Operation Paperclip a byl utajován až do roku 1973. Účel a smysl operace Paperclip výstižně ilustruje dopis generálmajora Hugha Knerra, který generálporučíkovi Carlu Spatzovi v březnu 1945 napsal: "Okupace německých vědeckých institucí a průmyslových podniků odhalily fakt, že jsme znepokojivě pozadu v mnoha oblastech výzkumu. Jestliže této příležitosti nevyužijeme k zmocnění se přístrojů a mozků, které je vymyslely, a nezapojíme je rychle do práce pro nás, zůstaneme o několik let pozadu a budeme se snažit pokrýt pole již prozkoumaná." Byl zde však jeden problém: Bylo to nezákonné, protože zákon USA výslovně zakazoval emigraci nacistů do Ameriky a tři čtvrtiny vědců byly oddány nacismu. (Protože minimálně 1600 vědců a pomocného personálu bylo převezeno do Ameriky v rámci operace Paperclip, těžko by bylo možné vyhnout se přivezení Nacistů.) Avšak prezident Truman rozhodl, že národní zájmy mají přednost a že Amerika potřebuje, aby němečtí vědci pracovali v Americe. Abychom byli k Trumanovi spravedliví, tak musíme dodat, že výslovně nařídil, že "každý člen nacistické strany, který měl vyšší funkci než řadové členství nebo aktivní stoupenec nacismu nebo militarismu" musí být z této operace vyloučen. Operaci Paperclip prováděla Joint Intelligence Objectives Agency (JIOTA) a měla dva hlavní cíle: Zaprvé, provést zátah na nacistické vědce, přivézt je do Ameriky a zapojit je do amerického výzkumu, a zadruhé, odepřít tyto intelektuální zdroje Sovětskému svazu. JIOTA potom prováděla vyšetřování kádrového profilu identifikovaných vědců a v únoru 1947 ředitel JIOTA kapitán námořnictva Bosquet Wev předložil k posouzení první sadu dokumentů ministerstvům vnitra a spravedlnosti.
Operace Paperclip



Skutečnost, že Němci na konci války vyvíjeli pokročilé technologie, je záležitostí historických záznamů.

Sir Roy Feddon, šéf technické mise do Německa pro Ministerstvo leteckého průmyslu v roce 1945 prohlásil: Viděl jsem dost jejich konstrukcí a výrobních plánů, abych si uvědomil, že kdyby se jim (Němcům) podařilo prodloužit válku o několik měsíců, byli bychom konfrontováni se sadou zcela nových smrtonosných vzdušných zbraní." Kapitán Ruppelt, vedoucí projektu Bluebook, což byl projekt letectva Spojených států, v roce 1956 řekl, "Když 2. světová válka končila, vyvíjeli Němci několik radikálně nových typů letadel a řízených střel. Většina z nich byla ve stádiích příprav, ale byly to jediné známé stroje, které byly schopny takových výkonů jako objekty hlášené pozorovateli UFO..."

UFO I. | UFO II. | UFO III.

zdroj: http://nacismus.mysteria.cz