K životnímu stylu hippie patřil zásadní a programový výsměch všem vymoženostem civilizace. Nezajímala je kariéra, chaty, hromadění a opatrování majetku. Naopak: rozvalovali se nečinně po plážích a jezdili na výlety do Mexika. Práci považovali za zbytečné mrhání časem. Hnutí v sobě mělo zakódovaný prudký nesouhlas s oficiálně vyzvedávanými "ctnostmi" amerického občana - s touhou po pokroku a úspěchu v kariéře. Pořídit si domek s pečlivě stříhaným trávníkem pro ně byl především maniakální sen sexuálně frustrovaného muže a frigidní ženy. A vzdávání cti americké vlajce jim připomínalo rituál cvičených robotů. Literáti a intelektuální složky hnutí se zprvu orientovali na průzkum života kriminálníků, drogově závislých a psychiatrických léčeben a výzkum těchto spodních proudů či střev civilizace jim dodával vizionářský zápal a novou sensibilitu. V šedesátých letech se hippieové nastěhovali do Haight Asbury, kterou ve slangu překřtili na Hash-berry, což byla zkratka pro hašiš a druhá část tohoto výrazu je vlastně pojmenování všech bobulí.

Pokud hrajeme ego-game, a? si to uvědomujeme či ne, náš život se řídí schématy narežírovanými kdesi daleko mimo nás. V těchto nemilosrdných schématech člověk není nikdy schopen prožívat spontánní radost z vlastní činnosti. Naopak: poci?uje neurotické obtíže a únavu, cítí se cize ve společenských rituálech. LSD mu umožní prohlédnout pravidla hry. Rodiče jsou ti, kdož kladou požadavky. A nikdo se neprobudí, dokud neřekne rodičům: "Jděte do háje, kdo se má starat o to, co tomu lidé řeknou!" Pak teprve lze dojít k tomu, co sami chceme a k prožitku radosti ze svobody a nezávislosti. Pak lze uslyšet rytmus vlastního života.

zdroj: inzine INFRASPACE - individualni meziprostor (I. | II.)