I když na počátku neměli lidé možnost reprodukce byla tato schopnost Annunaki iniciována. To byla zřejmě ta největší chyba, kterou učinili, jelikož se lidstvo počalo zcela nezřízeným způsobem množit a hrozila velká populační exploze. Tyto skutečnosti jsou zaznamenány v Mesopotámském příběhu, který byl předchůdcem biblického příběhu o Rajské Zahradě. Sumeřané nazývali Zemi „E.DIN“. Je velmi blízkým ekvivalentem je slovo EDEN. Nakonec bylo lidstvo téměř vyhubeno obrovskou záplavou. To byla událost, která byla předpovězena Annunaki, kteří s největší pravděpodobností během této Apokalypsy prchli ze Země. Jistěže byli schopni tuto katastrofu předpovědět. Byla totiž důsledkem environmentálního dopadu na naší planetu způsobený průletem Nibiru. Zdá se, že tento příběh má zcela jasný podtext i v problematice zkázy Atlantidy. Biblický mýtus o potopě má ale také svůj Mesopotámský protipól v tom, část „bohů“, která byla v této souvislosti k lidem soucitnější lidskou společnost varovala. A tak svatý muž, který se jmenoval Ziusudra (NOE) začal stavět obrovskou loď, tak aby ochránil svou rodinu a zvěř, která se do tohoto plavidla vešla.

Když záplava opadla rozhodli se šokovaní Annunak dovolit lidem, kteří přižili tuto hroznou událost, aby dál žili na této planetě. Vliv Annunaki postupně slábl, což byl důsledek neustálého skrytého boje uvnitř jejich sociální infrastruktury až nakonec Zemi zcela opustili. Člověk byl se stávajícími znalostmi a nástroji, které měl k dispozici ponechán sám sobě osudu a tak začala samostatná lidská historie se vzpomínkami na „bohy“, které se staly základem snad každého mýtu. Velmi závažný aspekt Sumerského bájesloví se kryje s kosmologií. Mýty se zde zmiňují o stvoření Sluneční soustavy s dalšími závažnými systémovými reformacemi, které se vážou nad dobu před 4 miliardami let.



Nibiru
Jiný aspekt Sumerského bájesloví se kryje s kosmologií. Jejich „mýty tvoření“ se zmiňují o stvoření Sluneční soustavy a také zmiňují závažné reformace před 4 miliardami let. Jejich věda zahrnovala heliocentricitu a znalost všech diviti v současnosti známých planet včetně domácího světa Annunaki. Vzhledem k tomu, že tito tvorové do svých výpočtů planet zahrnuli i Měsíc a Slunce, pak byla Nibiru známá jako dvanáctá planeta. Můžeme jí také nazývat planeta X. Ta učinila jednu obrátku kolem Slunce vždy jednou za 3600 let. To je číslo, které svým významem stojí u základu Sumerské numerologie se skrytým numerickým základem, kterým je číslo 60. Já jsem vypočítal oběžnou dráhu tohoto tělesa na 3756 let.

Ohromující je také popis orbity Nibiru, který je doplněn kosmologickou teorií. Sumerové byli přesvědčeni, že v ranných dobách Sluneční soustavy došlo k radikálním změnám díky činnosti „jakési putovní planety se svými měsíci“. Tato planety prý byla svého času přitažena našim sluncem. Došlo k nabourání oběžných drah v systému tzv. „vnějších planet“, ale k celé řadě dramatických událostí došlo i v prostředí vnitřních planet. Konečně velmi podrobný popis těchto jevů si může čtenář vyhledat i na jiných internetových místech a proto mu nebudu věnovat více času. Místo toho se soustředíme na jiný problém.

Astronomové spekulují již delší dobu o tom, že by naše Slunce mohlo mít nějakého svého vyvažujícího opozita o kterém lidstvo zatím nemá tušení. Je zajímavé, že dosavadní zjištěné informace naznačují, že převážná většina hvězdných systémů má binární základ dvou hvězd, takže na soustava by v tomto případě byla spíše výjimkou. Dlouho se spekulovalo o tzv. „hnědém trpaslíku“ na velmi vzdálené orbitě od Slunce ve vzdálenosti asi 90 000 AU. Tato hypotetická hvězda dostala jméno „Nemésis“. Mýtus o dvanácté planetě hovoří o velkým kataklyzmatických událostech v našem systému s tím, že velmi dlouho trvalo než se planety usadily na svých nových orbitálních drahách. Je možné aby Nemésis měla tak zhoubný vliv na náš planetární systém?

Zecharia Sitchin
Je učenec, který svou teorii o dvanácté planetě odvodil ze Sumerských textů. Jeho práce je ovšem velmi spekulativního charakteru. Jedna z jeho problematických tezí se týká přímo Nibiru. Uvádí totiž, že Nibiru je velká zhruba jako planeta Země. Nedokáži si představit jak by taková planeta mohla podporovat život, když by nemohla vyprodukovat dostatečné množství tepla. Jak si čtenář zajisté všiml, Sumeřané počítali Slunce jako planetu. Ke stejné situaci mohlo dojít i ve vztahu k Nibiru. Skutečně jsem si schopen více představit Nibiru jako planetu obra a nebo onoho „hnědého trpaslíka“, ne jako klasické těleso v podobě Země. Dalším bodem ve kterém nejsem schopen shodnout se Sitchinem je víra, že Annunaki žili dál na naší planetě v různých historických dobách. Pakliže by tomu tak bylo, pak by naše historické zdroje je označili jistě zřetelnějším způsobem. Je možné, že Egyptské pyramidy a další monumentální prehistorické stavby mohou být němými svědky jejich aktivit, ale osobně jsem přesvědčen, že datum 3760 př.n.l. které je zároveň začátkem Nippurianského kalendáře je časovým bodem jejich odchodu ze Země jelikož v tu dobu byla Nibiru neblíže Zemi.

Pakliže bychom vzali Sitcchinovu informaci o oběžné době Nibiru kolem Slunce v rozsahu 3600 let doslovně pak následující maximální přiblížení lze datovat do období 160 př.n.l. V tu dobu tehdejší astronomové zaznamenali přelet Halleyovi komety, ale nebyla tam žádná jiná zmínka o nějaké nové hvězdě či jiném nebeském tělese. Podle mého soudu je perioda 3600 let špatně nastavená.

Jediný odkaz na novou hvězdu a nebo planetu v průběhu těchto dob je známá „Hvězda Betlémská“. Dovoluji si tvrdit, že tento úkaz se týká pravého průletu Nibiru skrze vnitřní sféru Sluneční soustavy. Časový průsečík je tedy možné ukotvit do roku 4 př.n.l. a pokud od čísla 3760 odečteme číslo 4 dostaneme 3756 let, které navrhuji jako další alternativu orbity Nibiru. Vyjdeme-li z těchto předpokladů, pak další přílet tohoto tělesa lze očekávat někdo kolem roku 3751 n.l.

Temná hvězda
Je třeba si uvědomit, že případné odhalení „hnědého trpaslíka“ v naší Sluneční soustavě by způsobilo doslova revoluci v mnoha základních otázkách naší vědy. Již jenom přijetí faktu, že se nacházíme v binárním slunečním systému by způsobilo doslova a do písmene revizi astronomie našeho planetárního systému. Fakt, že druhá – tmavá hvězda dává život mimozemské rase, která sdílí naše DNA s tím, že my lidé, jsme nižším evolučním článkem této rasy by zřejmě způsobilo také své. Zřejmě by došlo k vážnému napadení globálního náboženského systému. Také problematika UFOs by musela být revidována na té nejvyšší společenské úrovni. Je možné, že Annunaki jsou schopni přebývat i na jiných tělesech našeho systému. V úvahu by přicházel Mars, Měsíc a nebo jiné měsíce planet. Možná s tím vším může souviset i podezřelé chování kosmické agentury NASA, která v polovině sedmdesátých let ustoupila z Měsíce a dost zvláštním způsobem přistupuje ve svém výzkumu k „Rudé planetě“.

Před několika lety se v různých novinách a internetových zpravodajských serverech po celém světě objevila malá zpravodajská položka, která informovala o tom, že dvě skupiny vědců navrhují existenci neviditelné planety či „temné hvězdy“, která obíhá okolo Slunce ve vzdálenosti více než 2 trilionů mil, daleko za orbitou deváté známé planety Pluta. Tato teorie se snaží vysvětlit strukturní anomálie v drahách komet. Jsem přesvědčen, že toto je předzvěst něčeho neobyčejného s rozsáhlými důsledky. Jisté podporující fakta lze najít již daleko v historii. Jde především o komplex mýtů, které vytvořily velmi ranné civilizace. Myslím, že správná a uvážlivá syntéza mýtů a moderní vědy může určit významný směr našeho bádání.

Dva astronomové dospěli k podobným závěrům v souvislostí s existencí takové planety a to nezávisle na sobě. Dr. Murray umís?uje tuto hypotetickou planetu, která by měla být větší než Jupiter na orbitu do vzdálenosti 32000 AU neboli 2,98 trillionů mil od Slunce. Zatímco Dr. Matese uvažuje, že by se v daném případě mohlo jednat o tzv. „hnědého trpaslíka“ obíhající ve vzdálenosti 25000 AU. Jejich závěry vychází ze zjištěných anomálních odchylek „kometárního mraku“. Jinými slovy zjištěné anomálie by byly vysvětlitelné gravitačním účinkem masivního tělesa ženoucím se Oortovým mrakem.

Jsem si zcela jistý, že tyto informace odstartují v astronomické komunitě obnovené úsilí hledání při hledání oné bájné Planety X. Který astronom by si nepřál zapsat se do historie jako objevitel další planety našeho Slunečního systému.

Dr. Matese se zmiňuje o možnosti, že dotyčná planeta může být ve skutečnosti „hnědý trpaslík“. Jde ve skutečnosti jakého hvězdného křížence plynného charakteru jehož výdej tepla je vyšší jak příjem přičemž světelnost je zcela minimální takže detekce takového tělesa je extrémně těžká. Podobným tělesem by mohl být Jupiter u kterého jsou tyto charakteristiky také zřetelné. Hmotová charakteristika tlaku u takového tělesa umožňuje větší výdej tepla než je příjem, ale je ještě malá aby mohla spustit termonukleární řetězovou reakci, která dělá hvězdu hvězdou.

Předpokládá se, že podobných hvězdných hybridů existuje ve Vesmírů obrovské množství a naše Sluneční soustava by vůbec nemusela být výjimkou. Skutečným problémem je zde detekce klasickým dalekohledem a ani radioastronomie nám zde moc nepomůže. Fakt, že se může jednat o temnou hvězdu hybridní formy je velmi vzrušující. V to případě bychom totiž žili v dvojhvězdném systému. Přitom ovšem opakuji, že hnědý trpaslík není hvězdou v tradičním slova smyslu. Na straně druhé je skoro jisté, že příslušných orbitách bude na sebe vázat celou řadu vlastních měsíců (jakýchsi mikroplanet) s tím, že vyzařovaný vlastní zdroj tepla by na takových tělesech za jistých okolností mohl udržovat i život v klasickém slova smyslu i když s výraznou absencí klasického světla.

Dobře, takový nález by byl jistě zajímavý astronomický objev, ale nemyslím, že by měl nějaký závažný dopad na náš život. Spíše jde o to, zda existují nějaká další důležitá fakta, která by se vázala na našeho potencionálního hnědého trpaslíka obíhající okolo Slunce. Já jsem již v minulosti předpovídal objev hnědého trpaslíka v prostředí Oortova mraku v odezvě na posudek Alana F. ALFORDA o existenci Nibiru. Tato má úvaha byla především založena na specifikaci informací starověkých mýtů, které popisují tohoto člena naší Sluneční soustavy v dostatečných detailech, ale dle mého názoru ne jako planetu, spíše jako těleso nápadně připomínající hnědého trpaslíka.

© Andy Loyd 2005