Převzato z: http://slovanstvo.wz.cz


Mokoš - velká bohyně. Ona ovládá tajemství dobra, tajemství Svarogova kola. Jejím rozhodnutím se podřizují bohové, i lidé.

Ona dává pozor na dodržování obyčejů, obřadů. Miluje a odměňuje ty, kteří pevně zastávají dodržování obyčejů. Sedí vysoko na nebeském trůnu a s pomocnicemi Dolejou a Nedolejou přede nitě osudu.


Ona nitě přede,
do klubka smotává,
ne obyčejné nitě - čarodějné.
A z těch nití splétá se
náš život -
od uzlu - narození
až do konce,
do posledního rozuzlení - smrti.


"Kniga Koljady"



Mokoš zná tajemství věšteb. Ona se stará o to, aby každý člověk šel po svojí osudem dané pouti života. Ona uděluje i svobodu výběru mezi dobrem a zlem, kde je dobro sledování svojí životní pouti a zlo - odklonění se od ní. Ty, kteří se odkloní, ničí sebe i svoji duši - Mokoš krutě trestá. Jejich duše se stanou zlými démony a budou se navěky potulovat po zemi.

Mokoš - žena, a proto nestálá. Může přinášet radost i žal. Miluje a odměňuje silných duchem, bojujících o štěstí. Ona ukáže i východisko z beznadějných situací, pokud se člověk nepoddal zoufalství, pokud se drží z posledních sil, a pokud neztratil víru v sebe a v tužby. A tehdy Mokoš posílá člověku bohyni štěstí a úspěchu - Sreču. A tehdy člověk otevře dveře udělá krok a Sreča se s ním střetne.

Ale pokud se člověk opustil, propadl beznaději, zanechal tužby, mávl nad všemi rukou - prohrál. Nebude se mu v živote už nikdy dobře dařit. Mokoš odvrátí od něho svůj zrak. Tehdy se na něho vrhnou starci a stařeny. Jednooký Licho, Nesreča, Krivaja, Nelegkaja, Nedelja, kteří představují nářek, neštěstí, choroby, bídu a lenivost. Jakmile tito zachvátí člověka, už mu není pomoci.

O bohyni Mokoš se uvažuje jako o bohyni plodivé síly nebo o bohyni lásky, jejíž uctívání nebylo omezeno jenom na Slovany východní.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

OCHRÁNKYNÉ PŘADLEN

Matku zemi (Ma? syraja zemja) představuje slovanské bohyně Mokoš. Je zosobněním vlhké, úrodné a plodné země. Její samotné jméno je odvozené od kořene mok- mokrý, vlhký. Etnografie Mokoš zachycuje též jako ochránkyni přadlen, její neviditelný příchod ohlašuje zvuk vřetene. Jako přadlena je pravděpodobně i jednou ze sudiček, vždy? život je přirovnáván k upředené niti. Je možné, že je ženou nejvyššího boha Svaroga a matkou slunečního boha Svarožice.

Mokoš byla součástí kyjevského panteonu knížete Vladimíra, místem jejího kultu mohl být i vrch Mokošín ve východních Čechách, známá jsou i toponyma Mukus na Rujáně a Mogast / Mokoš v Horních Francích. Ve východoslovanském prostředí přežila Mokoš ve folklóru dodnes.