Staré úsloví, ze „kamera nelže", neplatí. V zásadě je velká většina fotografií výsledkem určitých „lží" přístrojů, nebo? nesouhlasí se skutečností: dvojrozměrný obraz trojrozměrných předmětů, černobílé zobrazení barevných motivů, statické snímky pohybu.

My se však smíříme se skutečností, že většina fotografií „lže" a podle svých sil jí využijeme, nebo? „lež" v tomto smyslu není bezpodmínečně něčím negativním. Znamená pouze, že existuje rozdíl mezi fotografií a motivem, který zobrazuje. U většiny bez rozmyslu „nacvakaných" snímkuje tento rozdíl ovšem i činitelem záporným, nebo? dojem z takového snímku je obyčejně slabší než sama skutečnost, vnímaná prostým okem.

Jestliže však správně pochopíme rozdíl mezi tím, co vidí oko, a tím, co vidí fotografický přístroj, pak můžeme z tohoto rozdílu mít užitek, protože objektiv (a celý fotografický proces) se sice v určitém ohledu oku nevyrovná, ale v jiném ohledu jej předčí. Povrchní snímky prozrazují pouze to první. Ale když fotograf umí svého nástroje skutečně používat, může využít jeho předností k tomu, aby na snímcích vyjádřil víc, než kolik by na objektu zrakem zaregistroval vnímatel. Fotografie se při obratném používání stává prostředkem objevu a kamera nástrojem, jenž napomáhá k rozšíření okruhu poznatků, nabytých vizuálním vnímáním. Příštích devět stránek zahrnuje příklady takových „pozitivních lží" kamery:

OBRAZNÉ VYJÁDŘENÍ POJMU: Fotoreportér.

Normálně tak žádný fotograf nevypadá, avšak vyjádření pojmu fotoreportéra, jemuž se kamera stala „třetím okem", lze zredukovat na tři podstatné věci: hledáček, objektiv a rozum. Tato pečlivě propracovaná fotografie, určená jako titulní snímek do časopisu Life, je pokusem o fotografické vyjádření pojmu „fotoreportér".

---

OBJEKTY PŘESAHUJÍCÍ URČITOU VZDÁLENOST UŽ OKO NEROZEZNÁ,

nerozliší, jak se tomu říká v optice. Ale fotograf dokáže pomocí teleobjektivů zobrazit velmi vzdálené předměty v dostatečné velikosti a dokonale zřetelně.

---

OKO NEDOKÁŽE REPRODUKOVAT BARVY ČERNOBÍLE.

Ale fotograf dokáže s filtry a vhodné zvoleným papírem změnit i nejnezajímavější barvy do graficky výrazných a obrazové působivých odstínů šedé, nebo do černé a bílé, jak dokazuje snímek Matterhomu od G. Kiddera Smitha.

---

ZORNÝ ÚHEL, V NĚMŽ LIDSKÉ OKO OSTŘE VNÍMÁ SKUTEČNOST, JE MENŠÍ NEŽ 20 STUPŇŮ,

ale existují fotografické objektivy, které zachycují ostře úhel 90 stupňů a více. Největší vykazuje čočka tzv. „rybí oko" - 180 stupňů. Horní snímek kabiny dopravního letadla byl udělán takovým objektivem. Na první pohled vypadá takový snímek samozřejmě nezvykle, ale jakmile si zvykneme a dokážeme se v nich správně orientovat, seznáme ohromné přednosti takových snímků: motivy, které by jinak vyžadovaly několik záběrů, lze tímto způsobem ukázat v jednom jediném souhrnném snímku.

---

LIDSKÉ OKO NEDOKÁŽE UŽ ROZLIŠOVAT OBJEKTY, OD NICHŽ JE VZDÁLENO MÉNĚ NEŽ 20 CENTIMETRŮ.

Pro fotografický objektiv taková hranice neexistuje. Má-li přístroj dostatečný výtah, může s ním fotograf ostře zachytit i předměty ve vzdálenosti několika milimetrů. Tím se nám otvírá dosud uzavřený svět nejmenších věcí a můžeme se například potěšit tak fantastickým pohledem, jaký nám poskytuje třeba pohled zezadu na tohoto sklípkana. Jeho snímek je zvětšen desetkrát.

---

PŘI OSTRÉM PODÁNÍ JSOU ČASTO STEJNÉ DVA SNÍMKY TÉHOŽ OBJEKTU, AČKOLIV JEDNOU BYL FOTOGRAFOVÁN V POHYBU A PO DRUHÉ V KLIDU.

Proto ten, kdo snímky prohlíží, nemůže říci, zda zobrazený objekt (třeba auto) se pohyboval, nebo byl v klidu.
Tomuto zmatku lze zabránit, když fotograf použije poměrné dlouhé doby osvitu a připustí určité rozmazání obrazu, jímž naznačí pohyb, aniž by ovšem znemožnil objekt rozeznat. Na dolním snímku, jenž byl fotografován přes ochranné sklo automobilu za jízdy, symbolizuje přesně stanovený stupeň rozmazání obrazu rychlost (širokoúhlý Hasselblad, 1/5 vteřiny).

---

OKO VIDÍ OBJEKTY, KTERÉ SE VELMI RYCHLE POHYBUJÍ, VÍCE MÉNĚ ROZMAZANĚ,

nebo není je schopno vnímat všechny, avšak fotograf je s to při velmi krátkém osvitu nebo při použití elektronickém blesku zachytit naprosto ostře i objekty, jejichž rychlý pohyb se před okem sotva mihnul, nebo děje, jež se odehrály tak rychle, že zůstaly pro oko utajeny, jako například účinek úderu pěsti rohovníka na tváři soupeře (United Press International).

---

OKO NEMŮŽE UCHOVAT URČITÝ OBRAZ LIBOVOLNĚ DLOUHOU DOBU

a nemůže také různé obrazy vznikající v průběhu určitého děje kumulovat. Ale fotografický přístroj ano. Horní obrázek ukazuje kolotoč v noci; časový snímek otáčejících se světel graficky vyjádřil dojem prostoru a pohybu. Snímek Gjona Miliho na protější straně ukazuje, jak lze pomocí několika záblesků elektronického blesku kumulovat do jednoho obrazu různé projevy téhož, děje, takže je zachyceno několik fází určitého pohybu současně.