Nostalgia jednej paranoje* * *

Ruka jak lekoricovy had nesmele zacina. Ne, jeste to neni starecka ruka ze spadaných listu. Jeste ne. Duse, ta uz ale neni jak mleko. Par shnilych listu by se v ni naslo.A taky nekolik pampelisek. Zlatych, bilych, zavrenych i takovych, kterym nekdo sfouknul jejich bile chmyri.
Je neuveritelne, kolik smeti za clovekem zustava. Haldy odpadku, snusky nejbizarnejsich kramu s pohnutymi osudy, hory odlozenych veci, jenz nesou tihu sve historie. Jeden se ich zbavi, druhy chtive zmocni, hladnými rukami ohlodáva zbytky cizich zivotu, neco snad by jeste mohlo poslouzit. A zas zbyde jen smeti. Vanitas vanitatis. Smeti v ulicich , ve vesmiru. Smeti slov, smeti citu*
Duse, azda drobnych 21 gramu, o ktere jsme z nevysvetlitelnych duvodu kratce po smrti lehci. Jeden vanilkovy cukor... Polovica Deli... Par bramborovych lupinku, o ktere z roka na rok slabne zemska gravitace.
Nie ziadna struktura DNA, ani heliocentrizmus ci pusobeni vzalenych galaxii. Zotrvacnost. Mozog prelneny stavami. Ved sme len zo snov...A tie cakaju na prve zimne podrazky. ..bez patossu.

Pad
Pad
Pad
Pad
Pad...

Co zbylo??? Zbylo napodiv jeste hodne...Kolik zbyde???????!

Poloprazdna stanica vlakov. Hm. Basnici uz prisli o svoje iluzie.Aby neumreli samou laskou? Prestupna cakaren s napoly vyriesenou krizou jednej identity. Zivot tak nejak na ½ ... A polovicni ludia prilievajuci dalsie straty a nalezy do jednej a vraj tej istej left-luggage office. Neviem, na koho este cakate. Neviem, co tu sakra hladate. Neviem, kto vas vpustil dnu. Asi uz takmer rozpredali jedneho naivneho altruistu. Isiel na dracku. Preco to mozem nechat zrazu tak? Neriesit...vychladnut – – –
Nekdy clovek proste zustane tak nejak stat. Ne, necaka az neco zacne bolet. Ono jednoduse o NIC nejde. Dotykovo sterilnej mikrosvet, ktery se smrti zmiriti nechce se. Se smrti par znamosti, lidi blizkych i dalekych, par pratelstev.
Vim kam chodej kacky spat a taky jiz vim jak se jim vede cez zimu. Vim, jaki jste. Obcas mi to jde. Odkryt. Je to takhle lepsi? Pro vas...pro mne ne.Vy stojite na bezicim pasu a ja vam proste nestacim.Nechci vas nechat jen tak odjet. Clovek potrebuje ten konejsivy pocit pohody, ktery mu dava alespon polovicny iluzorni istota, ze tady jste. Porad a pritomni. Takovi, jaki jsem vas poznala. Takovi, jaki jsem vas zacala mit rada. Hodne rada. Asi prilis.
Tuseni prazdnoty, jenz se vsichni tak desime. Ne, nedovedu si ji predstavit. *Jen tak zustat bez kazdickyho kouska lidi a zeme, jenz jsem kdy minula zivotem . A nadale BYT. Proto sme si vymysleli sluvka naporad, nikdy, vzdycky a opet. Proto jim verime. Zadnej zivej tvor si nedovede predstavit konec. Co jinyho nam zbejva“““
Muzu tolik jeste ziskat ...Ale musim to vsechno jednou stratit. Ne do skleni vitriny nikoho neschovam. Nijak vas uchranit nemuzu. Nijak neuchranite vy mne. Uzernicky uver buducnosti. Nestaci mi jen par chvil. Jen tak nejak se se vztycenou hlavou probrat svym zivotem. Ja vas chci mit kolem, u sebe, v sobe, beze strachu...

Priestor popretinany rovnobeznými krizovatkami vzdusnych snur veducich do oplotenych domov. Je dolezite oplotit si svoj priestor. Tak som to spravila aj ja s tym kuskom vo mne.
Natlaceni ludia. Natlacena dusa. S cerstvo naslahanymi zavejmi vlociek. Tam raz dopadnu vsetci********* a zmenia sa na anjelov. A ja si ostriham vlasy, aby som citila kazdy dotyk vankusa. Bezhranicno

Zahmlene okna a anestetika. Bez spatneho zrkadla
Zijem autonomne a R:E:L:A:T:I:V:N:E:
Jednodnovy zivot....... ako karamel
Ploty medene, zelene, hrdzave, stvorcekovane. Fasady opadano-omietkove...
Suche ruky, polamane nechty, dlane z papiru...bez linajok
Ikarovi rozpustili kridla slzy, nie slnko

More hlinenych gulocok a sklenych koraliek
Muzeum v kazdom z nas
Relikvie, ktore hladime s uctou
Nostalgia jednej paranoje
Spider is having me for a dinner tonight

Vsetci na nieco cakame. Sami v nas, v tichu, ktore prekrici vsetky tieto vecery
One love, one life with each othrer, one blood, one need,
one life, you have to do what you should

Na pokraji pokryteckej reality
Ackoli drobna paralela by tu byla. Snad. Pro mne i pro vas.