Jaromír Nohavica - Už zase bijou děti

Už zase bijou děti plastikovými kyji
už zase vzduchem letí slova o anarchii
a jako v listopadu z oblohy padá voda
a s obrněnci vzadu klopýtá nesvoboda
Mám jenom holé ruce a tluču na bubínek
rytmus, jímž klepe srdce bolavé od vzpomínek
už zase se mi vrací zarostlé lesní stezky
přejetí vlakem ptáci a prázdné esemesky
Z ulice do pokoje zní píseň obehraná
neptej se lásko moje, komu teď zvoní hrana
ta hrana zvoní tobě, nad loukou plnou smetí
v téhleté divné době, kdy zase bijou děti
Kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti...