Postrach s Rozmetalem si nasadili oranžové přilby s plexisklovými obličejovými štíty a natáhli kožené rukavice s vysokými manžetami. Na dálku nebylo vidět, že jejich overaly jsou nepromokavé. Pak Rozmetal otevřel zadní čelo dodávky a ve světle podzimního dopoledne se objevily dvě motorové pily - husqvarny se střednědlouhýmí lištami.
To je jeden z problémů, které musíme řešit: chcete-li rozpoutat válku mezi ruským organizovaným zločinem, musíte použít jeho nezaměnitelné postupy.
K řevu pil se přidaly dvě další a ve vzduchu zavoněl benzín se spáleným olejem.
Jen doufám, že v nenápadné šedé vile nebudou ženy.
***
Stáhl jsem si klobouk do čela a pevně usadil velké brýle se žlutými skly. Mazlík má stejné. Šli jsme k vile, rychle, ale ne nápadně rychle. "Až řeknu teď, jdeme," řekl Rozmetal a vykopl dveře: "Teď."
***
Prvního dobrmana jsem zastřelil já, druhému urval hlavu Kocour.
Rozmetal vrazil chlapovi v černém obleku řvoucí pilu do břicha a decentní malba chodby rázem získala poněkud abstraktní nádech.
Měli jsme s Mazlíkem tlumiče, tak se další muž roztancoval bez obvyklého práskání výstřelů - o zvukovou kulisu se bohatě staraly obě pily. Ten Rozmetalův chlap se konečně rozpadl.
"Mám nějakej tupěj řetěz," setřel si rukavicí krev a kostěné piliny ze štítu.
Další chlap, když viděl ta jatka, něco zařval a pokusil se utéci do patra. Postrach ho přeřízl zezadu. Na okamžik jsem se zamyslel nad dvojsmyslností své úvahy...
("A jak to mám ráda? Zezadu!")
... zatočil jsem za roh a dvě kulky do vesty mne málem poslaly k zemi.
"Kamera! Bacha!" z kleku jsem rozstřelil objektiv, ale zbytek ochranky už o nás věděl. Mongolského ksichta, co mě trefil, sundala Mazlík.