Fiktivními košíky jídla proti chudobě
15.7.2005 | Kateřina Štěpničková | Společnost Člověk v tísni

Světová banka odhaduje, že osmdesát procent lidí v Zambii žije pod hranicí chudoby. Často jsou nedostupné i základní potraviny, jako je mouka, fazole nebo zelenina. Jezuitské centrum pro teologickou reflexi proti tomu bojuje košíky neexistujícího jídla.


Devětadvacetiletý Dominic Nkhata pracuje v továrně. Ze svého platu živí ženu Patricii, která je v domácnosti, dvouletou dceru a čtyři děti Dominicovy sestry, jež zemřela na AIDS. Dominic vydělává 525 tisíc kwacha měsíčně, což je zhruba 105 amerických dolarů. Po odečtení daní mu však zbývá jen 300 tisíc kwacha (asi 60 dolarů). S touto částkou musí Dominicova sedmičlenná rodina vystačit měsíc do další výplaty. "Život v Zambii je krutý. Š?astná? Ne, to nejsem," řekla sedmadvacetiletá Patricia BBC. Je jednou z milionů Afričanů, kteří žijí za méně než dolar na den.

Právě těmto lidem se snaží pomoct Jezuitské centrum pro teologickou reflexi (JCTR), organizace bojující proti chudobě v Africe. Existuje už 17 let a zaměřila se na dva africké státy - Zambii a Malawi. Tyto státy spojuje klidná politická situace a touha zlepšit životní podmínky, k čemuž mají předpoklady v podobě bohatých přírodních a lidských zdrojů. I přesto však Zambie a Malawi patří k nejchudším státům světa, svázaným dluhy Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu. Zambii v této oblasti svitla naděje 11. června tohoto roku, kdy se osm nejbohatších států (G8) dohodlo na odpuštění dluhů osmnácti nejchudším zemím včetně Zambie.

Dominicova rodina žije ve dvou pokojích v chudinské čtvrti Garden Compound na okraji hlavního města Lusaky. První, co musí Dominic z nuzné mzdy zaplatit, je nájem. Ten spolkne téměř všechny peníze. Ženě předá zbytek - dva dolary. Polovinu z toho dává Patricia za jídlo na skromný oběd, které koupila na místní tržnici. V ruce jí zůstává jeden dolar. "S penězi vystačím jeden den, a ne měsíc. Už zítra si budu muset půjčit nějaké jídlo nebo peníze od mé rodiny," povzdychla si.

Za dolar Patricia nakoupila šest lžiček rýže, tři rajčata, dvě lžíce oleje, dvě cibule a trošku soli. Takový oběd pro sedmičlennou rodinu zdaleka nemá dostatečnou nutriční hodnotu. Přitom správná životospráva by mohla Dominicovi a jeho ženě významně pomoci prodloužit život - jako další dva miliony Zambijců jsou nakaženi virem HIV. Kupování antiretrovirálních léků pro ně nepřipadá vůbec v úvahu. "Byli bychom š?astní, kdybychom měli dost peněz, abychom se mohli najíst alespoň dvakrát denně," říká smutně Patricia.

V některých afrických zemích, jako je Botswana nebo Jihoafrická republika, dodává vláda léky nemocným bezplatně. Bez pravidelné stravy jsou však léky neúčinné. Dominic a Patricia by proto neměli příliš velkou naději, že léky zaberou, i kdyby je od vlády dostávali.

Jezuitské centrum pro teologickou reflexi se snaží pomoci lidem, kteří žijí pod hranicí chudoby, projektem takzvaných potravinových košů. Organizace několik let sleduje ceny základních potravin a jiných potřeb, které nabízejí lidem v chudinských čtvrtích místní trhovci a maloobchodní sí?. Monitoruje také platy a skrovné příjmy lidí. Na základě srovnání pak JCTR každý měsíc sestavuje potravinový koš pro šestičlennou rodinu, který ukazuje, kolik peněz potřebuje taková rodina na nákup základních statků. Koš obsahuje hlavní potraviny, jako jsou mouka, fazole, zelenina, olej, maso nebo vejce, dále dřevěné uhlí, palivo pro vaření, trochu mýdla a vazelíny.

Ze sledovaných dat je patrné, že ceny základních statků v Zambii neustále rostou. Zatímco v lednu 2002 stačilo rodině v Lusace k zajištění základních potřeb 829 250 kwacha (zhruba 181 dolarů), v dubnu 2005 potřebovala už 1 331 920 kwacha (asi 291 dolarů). Této částky však zdaleka nedosahují průměrné mzdy - například učitel si v dubnu 2005 vydělal kolem 660 tisíc kwacha (132 dolarů), sekretářka ve státní správě 590 tisíc (118 dolarů) a policista zhruba 520 tisíc kwacha (104 dolary).

"Cílem projektu je shromáždit fakta a upozornit na to, že ceny základních statků se na rozdíl od platů pořád zvyšují, a uživit se je tak pro rodiny stále těžší," říká Muweme K. Muweme, koordinátor projektu. Shromážděná fakta jsou poskytována mediím, vládě a nevládním organizacím. Zveřejňováním výsledků výzkumu v tisku, bulletinech nevládních organizací a ve zprávách vlády i mezinárodních organizací se snaží JCTR obrátit pozornost k tomuto problému a podnítit diskuzi.

Za devět let sestavování se potravinové koše staly v Zambii uznávanou a hojně využívanou veličinou. Například odbory při svém jednání o platech odkazují na koše jako na důkaz o rostoucích životních nákladech ve městech. Zahraniční společnosti nebo diplomatické mise, které zaměstnávají místní obyvatele, mohou od potravinových košů snadno odvodit výši adekvátní mzdy. Koše také představují veličinu, která značí míru inflace.

V současnosti se sledují ceny základních statků v šesti zambijských městech, kromě hlavního města Lusaky například v Livingstone, Kitwe nebo Ndola. "Ceny v jednotlivých městech se výrazně liší, například za bochník chleba, který stojí v Lusace 850 kwacha, zaplatí lidé v Mongu na západě Zambie až 1 200 kwacha," vysvětluje Muweme. Proto by se podle něj měl projekt v budoucnu rozšířit ještě do dalších zambijských měst. Vznikají tak regionální varianty potravinových košů.

"Doufáme, že projekt bude v budoucnu stejně užitečný jako dosud a že pomůže v boji proti chudobě v Zambii," dodává koordinátor. Podle něj je však potřeba soustředit se na ohnisko problémů, jako je špatné hospodaření s veřejnými zdroji, neúnosné zdanění lidí s nízkými a středními příjmy a korupce.

http://www.changenet.sk/?section=forum&x=111614