Tak jako vadne každý květ a všechna mladistvost
ustoupí stáří, tak kvete každý stupeň žití
i všechna moudrost, také každá cnost
nikoli věčne, vždy jen ve svůj čas.

Při každé výzvě života pak srdce musí býti
ochotno loučit se, odejít a opět začít znova,
vzmužit se, netruchlit a zas
do nových a jiných vazeb vjít.
Vždy? každý počátek své kouzlo v sobě chová
a to nás chráni a pomáha nám žít.

Života prostory všemi zvesela a? jdem,
na žadném nelze jak na domově lpět,
duch světa nechce poutat nás a tísnit, vracet zpět,
chce šíř nám dát a pozvedat nás stupeň za stupněm.
Sotva jsme v útulnosti někde zdomácněli,
že ochabnem, hned hrozí nebezpečí,
kdo dále na pou? žitím rozhodne-li
se vyrazit, jen ten se vyrve ze mdlého zvyku křeči.

I hodina smrti možná, Bůh sám suď,
nás vyšle omládlé vstříc novým končinám,
konce mít nebude života výzva k nám...
Nuž, srdce, rozluč se a zdrávo buď!

Hermann Hesse