krasny dennik

prave tento vikend som si na drotaria festivale vypocul wabi daneka, ktory zatiahol tu tvoju slavnu

Za sebou máš třicet let a zejtra ráno třetí stání
a nemáš ani zdání, jak to potáhněš dál.
Ten, komus’ kdysi hrával, se znenadání někam ztratil,
už nemáš čím bys platil, no tak se sbal a šlapej dál.

Máš svůj svět a ten se ti hroutí,
to dávno znám, já prožil to sám
kráčíš dál a cesta se kroutí,
až potkáš nás na ní, tak přidej se k nám.

Bolo to take zvlastne. Wabi ma uz sestdesiat a bolo vidiet, ako sa nad tym textom, ktory vtedy pred tridsiatimi rokmi pisal, tak zvlastne usmieval. Je to podivuhodne - pozriet sa na seba sameho do minulosti a zistit, ze su to bol vlastne iny clovek.