cwbe coordinatez:
101
21741
21745
1263479
1773837

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: public
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::
total children::1
1 ❤️


show[ 2 | 3] flat


gorgona0
V současné době pravděpodobně vrcholí světová těžba ropy (Oil Peak). Jaké to bude mít důsledky?

"Geologické znalosti se za posledních 30 let velmi zlepšily a je téměř nepředstavitelné, že by byla nalezena ještě nějaká velká nová ropná pole," tvrdí Campbell. "První část historie ropného věku nyní končí. Trvala 150 let a byla svědkem rychlého rozvoje průmyslu, dopravy, obchodu, zemědělství a finančního kapitálu. Dovolilo to, aby počet obyvatel na světě vzrostl šestinásobně. Nyní přichází druhá polovina ropného věku a tu bude charakterizovat rostoucí nedostatek ropy a všeho, co na ní závisí, včetně finančního kapitálu."

Moderní zemědělství je neudržitelné. Poškozuje půdu, vyčerpává vodní zdroje a znečiš?uje okolní přírodu. Všechny tyto vlivy způsobují ještě větší spotřebu fosilních paliv pro zavlažování, pro náhradu živin, pro ochranu před škůdci, pro obnovu poškozené přírody a také proto, aby se vůbec udržela úroda na stejné úrovni. Nakonec však dojde ke stavu, kdy nebude možné dodat dostatek těchto fosilních zdrojů, především díky snižující se produkci fosilních paliv.

Současný světový vrchol těžby fosilních paliv (a následný pokles produkce), spolu s vrcholem produkce zemního plynu na území Severní Ameriky velmi pravděpodobně způsobí, že tato zemědělská krize přijde mnohem dříve, než se očekávalo. Dost pravděpodobně pak nebude snížení počtu obyvatel o třetinu dostatečné pro udržitelnost; nutná redukce pak může přesahovat i jednu polovinu. Globální populace pak bude muset být redukována ze současných 6.32 miliard lidí na 2 miliardy – to znamená o 68 % - či více než dvě třetiny. Konec tohoto desetiletí může být ve znamení inflačně rostoucích cen potravin. A také může být v příštím desetiletí celosvětový hlad na úrovni, jakou lidstvo ještě nikdy dříve nezažilo.

Pokud bychom si odmítli připustit přicházející krizi a nutnost s ní bojovat, budeme čelit velkému vymírání, ze kterého se civilizace už pravděpodobně nikdy nevzpamatuje. Nejspíš přijdeme o víc, než jen počet obyvatel nutný k dosažení udržitelnosti. V tomto scénáři velkého vymírání se podmínky zhorší natolik, že přežívající lidské populace budou tvořit jen zlomek současného počtu lidí. A tito přeživší budou trpět traumaty ze zhroucení a smrti civilizace, svých sousedů, svých přátel a rodin. Uvidí svět, který se zhroutil v prach.

FTW: Není čas, aby se Peak Oil stal předmětem veřejné politické debaty?
Simmons: Už je pozdě. Jak jsem řekl, experti a politici nemají žádný Plán B, na který by se dalo spolehnout. Jestliže výroba energie vrcholí, když 5 ze 6,5 miliardy obyvatel světa využívá málo nebo vůbec moderní energie, bude to pro náš ekonomický blahobyt a zdraví nepředstavitelný šok – větší, než si kdokoli vůbec dokáže představit.

FTW: Jaké je řešení? (Otázka se týkala dodávek zemního plynu v USA, pozn. J.K.)
Simmons: Nemyslím si, že nějaké existuje... Řešením je modlit se. Modlit se za mírné počasí a mírnou zimu. Modlit se, aby nebyly hurikány a zastavil se pokles dodávek zemního plynu. Za nejlepších okolností, budou-li všechny modlitby vyslyšeny, nebude krize možná tak dva roky. Potom je to jistota.

Důvodem, proč se naší lídři chovají jako zoufalci, je to, že se skutečně nacházíme v zoufalé situaci. Jestliže se divíte, proč Bushova administrativa utrácela peníze, snižovala výdaje na sociální programy a rozpoutávala války, jako by tu nebyl zítřek, na který je třeba myslet, teď na to máte odpověď: Oni dobře vědí, že zítřek není.

Centralizovaná moc, která chce řešit všechny problémy člověka za něho, vyvolává v lidech nebezpečnou iluzi, že je toho skutečně schopna. V rozhovorech o ozónové díře či skleníkovém efektu bývá nejčastější reakcí dotázaných odpověď: „Vždy? oni už to nějak zařídí.“ Centralizovaná moc tak dlouho sugerovala svým poddaným a později občanům, že právě ona je kompetentní vyřešit vše za ně samotné, takže její oběti na ni spoléhají i v situaci, vůči které je tato moc nejen bezbranná, ale dokonce ji svým marnotratným fungováním jen ještě dále zhoršuje. Řadový občan věří, že záchranu planety musí mít přece někdo na starost, když přece mnohem malichernější věci vždy někdo ve svém referátě má. Ale ti, kdo v čele velkých organizací za něho rozhodují, ani ti, kdo ho v čele státu nezištně reprezentují, mu neprozradí, že by se právě v téhle důelžité věci na ně raději neměl příliš spoléhat. Neporadí mu to, nebo? by riskovali, že se na ně přestane spoléhat i ve věcech ostatních a pro přežití méně důležitých.

Konec ropné éry?
Jíme ropu a zemní plyn




000001010002174100021745012634790177383701774441
zayko
 zayko      12.07.2005 - 13:23:25 [1K] , level: 1, UP   NEW
K současnému dilematu značně přispívá irácká válka. Tento konflikt ubírá každodenně téměř milión barelů z produkce irácké ropy. (Tedy přesně to množství, které se vláda pokouší vymačkat z OPEC.) Řečeno bez obalu, astronomické ceny u čerpadel pohonných hmot po celém světě jsou přímý důsledek Bushova válčení. Média ovšem o negativním vlivu této války na ropnou produkci neinformují stejně tak, jako mlčí o neuvěřitelně úspěšné strategii iráckých povstalců ničících ropovody. Tyto události totiž nijak nenahrávají představám americké veřejnosti očekávající, že Irák zaplatí ropou za vlastní obnovu. Síly iráckého národního odporu místo toho přímo zasáhly Achillovu patu impéria (americkou potřebu ohromného množství laciné ropy), což má na US ekonomiku zničující dopad.

Zatímco se ekonomika nemůže vyrovnat s ostrým zvyšováním cen ropy, ohrožují Bushovy prostopášné deficity postavení dolaru jako světové rezervní měny. To je mnohem závažnější než prostý pokles jeho protihodnoty. Jestliže hlavní ropní producenti přejdou z dolaru k euro, americké hospodářství doslova přes noc poklesne. Jestliže ropa bude obchodována v euro, budou ústřední banky na celém světě následně nuceny požadovat, aby Amerika vyrovnala svou enormní 8 biliónovou pohledávku (americký dluh dnes činí osm tisíc miliard dolarů převážně v [bez]cenných papírech a nemovitostech). To by pro americkou ekonomiku samozřejmě znamenalo soudný den. Nedávná zpráva Světové banky signalizuje, že v asi dvou třetinách z 65 ústředních bank na světě už „začal pohyb od dolaru k euro“. Telegram o Bushově plánu likvidace dolaru už tedy oběhl svět a jak konstatovaly New York Times: „Zelené bankovky už nemohou jít nikam jinam, než dolů.“

To ovšem znamená, že útok na Írán je téměř jistý.

Potíže jimž dolar i ekonomika čelí nejsou nepřekonatelné. Svět je ještě stále více než ochoten vyvážit americkou marnotratnost, pokud by se Amerika projevovala jako zodpovědný správce globální ekonomiky. Vojenská a ekonomická nezodpovědnost americké vlády ovšem přivodila stav, za něhož část klíčových aktérů na světovém jevišti (obzvláště Rusko, Írán, Venezuela, Německo, Francie, Čína a Brazílie) spolupracuje na alternativním plánu pro všechny případy. Bude-li v aktu nevyprovokované agrese bombardován Írán, staneme se nepochybně svědky jeho aktivace.

Nejpravděpodobnějším scénářem je rychlý přechod na euro s vážným dopadem na americké hospodářství. (Rusko už dalo na srozuměnou, že to udělá.) Útok na Írán by současně ospravedlnil vybavování různých teroristických organizací zbraněmi schopnými zaútočit na americké a izraelské zájmy kdekoli na světě. Nevyprovokovaný útok by v každém případě současně rozptýlil i zbývající iluze okolo Bushovy „války proti teroru“ a potvrdil všem lidem světa, že máme zájem na rozpoutání další světové války; konfliktu o globální nadvládu.

EKONOMICKÉ TSUNAMI SE PŘIVALÍ DŘÍVE, NEŽ SI MYSLÍME