V současné době pravděpodobně vrcholí světová těžba ropy (Oil Peak). Jaké to bude mít důsledky?

"Geologické znalosti se za posledních 30 let velmi zlepšily a je téměř nepředstavitelné, že by byla nalezena ještě nějaká velká nová ropná pole," tvrdí Campbell. "První část historie ropného věku nyní končí. Trvala 150 let a byla svědkem rychlého rozvoje průmyslu, dopravy, obchodu, zemědělství a finančního kapitálu. Dovolilo to, aby počet obyvatel na světě vzrostl šestinásobně. Nyní přichází druhá polovina ropného věku a tu bude charakterizovat rostoucí nedostatek ropy a všeho, co na ní závisí, včetně finančního kapitálu."

Moderní zemědělství je neudržitelné. Poškozuje půdu, vyčerpává vodní zdroje a znečiš?uje okolní přírodu. Všechny tyto vlivy způsobují ještě větší spotřebu fosilních paliv pro zavlažování, pro náhradu živin, pro ochranu před škůdci, pro obnovu poškozené přírody a také proto, aby se vůbec udržela úroda na stejné úrovni. Nakonec však dojde ke stavu, kdy nebude možné dodat dostatek těchto fosilních zdrojů, především díky snižující se produkci fosilních paliv.

Současný světový vrchol těžby fosilních paliv (a následný pokles produkce), spolu s vrcholem produkce zemního plynu na území Severní Ameriky velmi pravděpodobně způsobí, že tato zemědělská krize přijde mnohem dříve, než se očekávalo. Dost pravděpodobně pak nebude snížení počtu obyvatel o třetinu dostatečné pro udržitelnost; nutná redukce pak může přesahovat i jednu polovinu. Globální populace pak bude muset být redukována ze současných 6.32 miliard lidí na 2 miliardy – to znamená o 68 % - či více než dvě třetiny. Konec tohoto desetiletí může být ve znamení inflačně rostoucích cen potravin. A také může být v příštím desetiletí celosvětový hlad na úrovni, jakou lidstvo ještě nikdy dříve nezažilo.

Pokud bychom si odmítli připustit přicházející krizi a nutnost s ní bojovat, budeme čelit velkému vymírání, ze kterého se civilizace už pravděpodobně nikdy nevzpamatuje. Nejspíš přijdeme o víc, než jen počet obyvatel nutný k dosažení udržitelnosti. V tomto scénáři velkého vymírání se podmínky zhorší natolik, že přežívající lidské populace budou tvořit jen zlomek současného počtu lidí. A tito přeživší budou trpět traumaty ze zhroucení a smrti civilizace, svých sousedů, svých přátel a rodin. Uvidí svět, který se zhroutil v prach.

FTW: Není čas, aby se Peak Oil stal předmětem veřejné politické debaty?
Simmons: Už je pozdě. Jak jsem řekl, experti a politici nemají žádný Plán B, na který by se dalo spolehnout. Jestliže výroba energie vrcholí, když 5 ze 6,5 miliardy obyvatel světa využívá málo nebo vůbec moderní energie, bude to pro náš ekonomický blahobyt a zdraví nepředstavitelný šok – větší, než si kdokoli vůbec dokáže představit.

FTW: Jaké je řešení? (Otázka se týkala dodávek zemního plynu v USA, pozn. J.K.)
Simmons: Nemyslím si, že nějaké existuje... Řešením je modlit se. Modlit se za mírné počasí a mírnou zimu. Modlit se, aby nebyly hurikány a zastavil se pokles dodávek zemního plynu. Za nejlepších okolností, budou-li všechny modlitby vyslyšeny, nebude krize možná tak dva roky. Potom je to jistota.

Důvodem, proč se naší lídři chovají jako zoufalci, je to, že se skutečně nacházíme v zoufalé situaci. Jestliže se divíte, proč Bushova administrativa utrácela peníze, snižovala výdaje na sociální programy a rozpoutávala války, jako by tu nebyl zítřek, na který je třeba myslet, teď na to máte odpověď: Oni dobře vědí, že zítřek není.

Centralizovaná moc, která chce řešit všechny problémy člověka za něho, vyvolává v lidech nebezpečnou iluzi, že je toho skutečně schopna. V rozhovorech o ozónové díře či skleníkovém efektu bývá nejčastější reakcí dotázaných odpověď: „Vždy? oni už to nějak zařídí.“ Centralizovaná moc tak dlouho sugerovala svým poddaným a později občanům, že právě ona je kompetentní vyřešit vše za ně samotné, takže její oběti na ni spoléhají i v situaci, vůči které je tato moc nejen bezbranná, ale dokonce ji svým marnotratným fungováním jen ještě dále zhoršuje. Řadový občan věří, že záchranu planety musí mít přece někdo na starost, když přece mnohem malichernější věci vždy někdo ve svém referátě má. Ale ti, kdo v čele velkých organizací za něho rozhodují, ani ti, kdo ho v čele státu nezištně reprezentují, mu neprozradí, že by se právě v téhle důelžité věci na ně raději neměl příliš spoléhat. Neporadí mu to, nebo? by riskovali, že se na ně přestane spoléhat i ve věcech ostatních a pro přežití méně důležitých.

Konec ropné éry?
Jíme ropu a zemní plyn