Tato otázka vrtá v hlavě všem významným výzkumníkům po celém světě. Dnes existuje již celá řádka velmi podstatných a důležitých indicií, které naznačují, že ANO. Asi bych měl upozornit v této souvislosti na jednu podstatnou skutečnost. Dnes je badatelský výzkum na nevyšší úrovni vzájemně koordinován, takže je podstatně efektivnější než třeba před patnácti či dvaceti lety.

Phill Schneider, bývalý geologický inženýr, který byl svého času zaměstnán u korporace, která se zabývala výstavbou podzemních základen píše: „Vím o tom, že v roce 1954 administrativa prezidenta Eisenhowera a federální vláda se rozhodli obejít ústavu Spojených států formou jakési dohody s cizí formou inteligence. Tato dohoda byla ve všech bodech pro nás nevýhodná. Tento přísně utajený akt dostal krycí název „Grenada Treaty – 1954“ („Grenada Smlouva – 1954“). V podstatě umožňovala „cizincům z hvězd“ experimentovat na hovězím dobytku a vyzkoušet si některé postupy v oblasti genetiky na pár lidských jedincích. Na oplátku měli USA od nich obdržet pro USA jistě zajímavé technologie úzce se dotýkající zbraňových systémů. Jenže velmi rychle přestala být tato úmluva ze strany E.T. naplňována. Což pochopitelně způsobilo na nejvyšších místech hluboké rozčarování a zmatek“.

dříve či později muselo zákonitě docházet mezi E.T. a utajovanými vládními organizacemi k sporům, které se s největší pravděpodobností točily okolo dodržování jednotlivých kapitol vzájemné dohody o které již byla řeč. Tyto spory podle vedly nakonec k otevřeným vojenským nepřátelským akcím, které se staly mezi zasvěcenými známe jako „Dulce War“ („Válka v Dulce“). Přesná příčina této konfrontace zůstává dodnes nejasná, nicméně přece jen jistý materiál máme k dispozici.

Podle Castella byl tento tragický vojenský konflikt důsledkem růstu odporu mezi oběmi ostrahami objektu (pozemskou a mimozemskou) přičemž sympatizující E.T. se snažili pomoci uvězněným lidem v té části základny, která byla pod mimozemskou kontrolou. Nakonec muselo asi 100 elitních vojáků speciální složky Delta Force zlikvidovat tuto vzpouru, která již přímo ohrožovala samotnou infrastrukturu a tím pádem i existenci základny. Tento zásah způsobil těžké ztráty na obou stranách. O existenci této konfrontace sil se společnost dozvěděla především od Phila Schneidera, který pracoval jako geologický inženýr při budování základny v Dulce, ale i na jiných podzemních základnách v USA a jiných částech světa. Schneider podal k události následující podrobné prohlášení:

„Když jsem ukončil svá studia stal jsem se geologickým, ale i stavebním inženýrem. Úzce jsem se podílel na různých vojenských stavebních projektech. Mimo to jsem se osobně podílel na výstavbě dvou hlavních podzemních základen, které měly vrcholný význam pro to, co se nazývá „NWO – New World Order“ (Nový Světový Řád), který je tajně řízen jistými mimozemskými inteligencemi. Jedna z těchto dvou základen se nachází nedaleko města Dulce v Novém Mexiku. V roce 1979 jsem se připletl do přestřelky, která se odehrála mezi silami Delta Force a cizími humanoidy. Vím, že během této přestřelky zemřelo mnoho vědeckých civilních pracovníků a asi 66 vojáků elitního komanda Delta Force. Příčina konfliktu měla hluboké kořeny a vlastně se vztahovala k plánovanému rozšíření této základny. Z tohoto důvodu jsem byl také na základně aktuálně přítomen. Dulce má asi ze všech základen podobného typu nejhlubší základy. Například tzv. „úroveň sedm“ se nachází asi 4km hluboko pod zemským povrchem. V inkriminované době jsme se chystali vzájemným tunelovým systémem propojit čtyři vertikální čerstvě vybudované „komíny“ které se nacházely v pouštní oblasti. Má práce spočívala v tom, že jsem měl pravidelně kontrolovat geologické vzorky hornin a podle toho navrhnout typ výbušniny, která měla být použita. Jistou dobu v rámci konkrétních pracovních důvodů jsem se nacházel pod zemí. Najednou jsem se s kolegy ocitl uprostřed velké jeskyně. Ta byla plná cizí inteligence, která je všeobecně známá jako „Velcí Grays“. A pak najednou se spustil obrovský hluk a do jeskyně vtrhlo pozemské komando. Začala přestřelka a na obou stranách bylo velmi mnoho mrtvých. Teprve později jsem pochopil k čemu vlastně došlo. Dozvěděl jsem se také, že tyto bytosti tu na naší planetě existovali již v prastarých dobách“.

Dalším velmi důležitým hráčem, který nám může objasnit další zajímavé souvislosti, především týkající se ozbrojeného incidentu uvnitř základny Dulce, je dr. Michael Wolf. Tento velmi zajímavý muž svého času vydal knihu pod názvem „Catcher’s of Heaven“ ve které popisuje přestřelku mezi E.T. a elitním komandem amerických ozbrojených sil v roce 1975 v Groom Lake. Toto místo je přísně střeženým zařízením ke kterému patří i známá AREA-51 a S-4. Tento incident i když se stal v jiném čase a na jiném místě mohl nějakým způsobem souviset s tím, co se později přihodilo o čtyři roky později v Dulce. Dr. Wolf vzniklé problémy v Nevadské poušti vysvětluje velmi zajímavým způsobem:

„Grays sdíleli svůj technologický pokrok, alespoň v jistých konkrétních věcech, s naší armádou a vědeckou inteligencí. Úzká spolupráce probíhala především uvnitř bezpečných podzemních základen v Nevadě a Novém Mexiku. Je jisté, že E.T. předali americké vládě část jejich antigravitačního pohonu a obrovské množství paliva, které je v odborných kruzích známé jako (element 115). K ozbrojenému konfliktu na vojenské základně v Groom Lake došlo 1. května 1975 v době kdy E.T. předváděli pozemš?anům demonstraci malého antihmotového reaktoru. Jeden z Grays se během této akce zeptal vedoucího vojenského činitele v hodnosti plukovníka, aby jeho vojáci nemířili svými zbraněmi na E.T. Stráže to ovšem odmítli přičemž došlo k dalšímu vzájemnému slovnímu nepochopení, které nakonec přerostlo v otevřený incident. Výsledkem toho byl jeden zabitý E.T., dva vědčtí pracovníci a 41 osob z řad vojenského personálu. Na základě výpovědí přeživších vojáku vyšlo najevo, že E.T. v rámci sebeobrany museli použít nějaký usměrněný a koncentrovaný paprsek mentální energie. Tento incident v zásadě ukončil jakékoliv další pokusy o výměnu technologie resp. získání technologie od mimozemských“.

Další zajímavou osobou v našem příběhu který souvisí s prvotním svědectvím Paula Bennewitze ohledně základny Dulce je pan dr. Bob Lazar. Tento člověk pracoval několik měsíců v roce 1988 v oblasti S-4 v Groom Lake jako specialista na tzv. reverzní inženýrství a energetické systémy pohony E.T. objektů. K tomu co nás zajímá vybereme některé teze asi z nejdůležitějšího rozhovoru, který s ním byl učiněn počátkem devadesátých let:

„O sobě mohu říci, že mám dva doktoráty a to v toblasti eoretické fyziky a v elektroniky. Napsal jsem odbornou rešerši na téma magnetohydrodynamického pohonu. Pracoval jsem několik let v Los Alamos nejdříve jako technik a později jako fyzik. Pak jsem byl najatý do zařízení S-4 jako hlavní fyzik pracující na gravitačních pohonných systémech a svým způsobech jsem byl pochopitelně s některými těmi tělesy v kontaktu. Vzpomínám si, že před tím než jsem se dostal k těm zařízením byl jsem nucen si prostudovat asi 200 stránkový informační dokument. Pamatuji se, že se tam psalo o incidentu mezi ozbrojeným komandem Delta Force a cizí inteligencí na jedné vojenské základně v roce 1979.“

OPERACE TROJSKÝ KÚŇ (4)