Problém vytvoření sjednocené teorie polí našel své řešení v teorii fyzikálního vakua, jejíž rozpracování bylo dokončeno v roce 1988. Teorie fyzikálního vakua vysvětluje strohým jazykem vzorců a přísné vědecké logiky celý svět (hmotný i jemnohmotný) spolu se všemi jeho projevy.

Teorie G. I. Šipova - myšlenka pole s elementárními částicemi - s matematickou přesností dokázala, že rovin skutečnosti je celkem sedm. Čtyři výše uvedené úrovně vytvářejí hrubý materiální svět, zatímco ony tři "nové" představují úrovně jemnohmotného světa. Pátou rovinou se stala oblast fyzikálního vakua, šestou pak rovina prvotních torzních polí a sedmou oblastí absolutní nic.

Absolutní nic G. I. Šipov vysvětluje takto: "Z pohledu formální logiky je absolutní nic zdánlivě bezobsažné, proto jsme nuceni jej popsat specifickými humanitními pojmy, jaký představuje například výraz nadrozum. Tato úroveň s neomezenými možnostmi dokáže z dosud nepochopitelných příčin generovat prvotní plány, a já ji tak považuji za maximálně stabilní rovinu reality. Nemám ale na mysli žádný mýtický či hypotetický jev, nýbrž výlučně fyzikální skutečnost. Vše v tomto světě sice mizí a zaniká, ale tato úroveň tu vždy zůstává - je věčná, absolutně vše z ní vzniká a současně jí také naprosto všechno končí. Svět vyšší reality představuje svět plánů, zákonů, vztahů mezi prvky hmoty, jež jsou dle mých poznatků pevnější než hmota sama.

Podle mého názoru totiž existuje nová fyzikální teorie, vytvořená na základě rozpracování představ Alberta Einsteina, ve které se objevila jakási rovina reality, jejímž synonymem je v náboženských učeních Bůh. Jedná se o skutečnost, která disponuje všemi znaky Božství, a to ve stručnosti vyjadřuje vše, co tvrdím. Neříkám nic víc, protože vlastně nevím, na jakém principu toto Božství funguje, vím však, že reálně existuje. Dosud známými metodami však Boha poznat či ,prozkoumat´ nedokážeme a věda navíc ohledně Boží existence nepodává žádné důkazy - pouze na ni poukazuje, přičemž si neklade žádné ambice dosáhnout čehokoli víc, nebo? základní oblast vědeckého zájmu se soustředí na hrubou hmotu.

Vakuum v podstatě "žije" a mění se i přesto, že je v podstatě neutrální a nemá ani hmotnost, ani náboj. "U vakua rozeznáváme dvojí podstatu: na jedné straně tvoří plán spolu s matricí, na druhé straně je živé a energie jeho kmitů se rovná nekonečnu," prohlašuje G. I. Šipov.

Věda a jemnohmotný svět