Tak jsem se rozhodla že to musí ven.

Rozsekáno.
Rozsekáno.

... pak to začlo
...

ENERGIEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE M00000000C
Tluče mi srdce, něco jsem chtěla říct, dát ven, pustit tmu do světla.
To něco se zaseklo.
Nejistota.
Nic.
Ticho - NEJHORŠÍ!

Klepou se mi ruce.
Uvnitř mě je pohyb, smrš? - rychlá a chaotická.
MUSÍ VEN!


..a teď přicházejí -
_______myšlenky_______________ ........ rozsekaný a nesouvislý
Mám něco psát? Nemám? Konkrétně? Obecně?
Mám na to mluvit konkrétně o svých pocitech?
Jedno je jistý - moje pocity to jsou.
Druhý jistý je, že zrovna tyhle ale vůbec nesouvisej s realitou - když si to vezmu pěkně zvrchu, fakt nemají s čím souviset ...no reason, hodně věcí se nedávno změnilo a zlepšilo...moooc...Scottyyyy....* Kam patří ta panika? zmatenost?

badtrip hadr


a stále -
Skinny Puppy - The Process
SILENT NOOOOOISE
SILENT NOOOOOISE
SILENT NOOOOOISE
SILENT NOOOOOISE
SILENT NOOOOOISE
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


The END
Něco takovýho mě potkává během celýho života. Neustále to řeším a snažím se naroubovat na realitu. Kolik věcí jsem na tohle téma napovídala, kolik jsem vymyslela teorií, jak že to momentálně je a jak svět funguje.
Posledních pár měsíců jsem se na to vlastní silou vykašlala...na chvíli, ale vlastně s tím bojuju pořád,,,...

Občas byla tahle chemie tak řídká...až průhledná...
-ta radost
-ta pohoda
*

JE TO CHEMIE MÝHO MOZKU: NEJSEM TO JÁ !


Konečně vidím smysluplný pokračování tohohle příběhu, ale na to se mě neptejte, možná někdy napíšu víc.


;)