Zmínky o podzemních říších a duté zemí lze nalézt v ústních tradicích i náboženských spisech mnoha kultur světa. Pojmy jako Shambhala či Agharta jsou dostatečně známé.

Slavný astronom Edmund Halley byl prvním vědcem v moderní době, který dospěl k závěru, že země je dutá. Po něm následovala vědecká diskuse trvající asi dvěstě let, kterou ukončilo až Pearyho údajné objevení severního pólu. Badatel Marshall Gardner však poukázal na nesrovnalosti v Pearyho deníku a také americký Kongres ve dvacátých letech uspořádal v této věci slyšení, při němž bylo Pearyho tvrzení zcela vyvráceno. Přesto je Peary dodnes považován za objevitele severního pólu. Diskuse by tedy měla pokračovat.

Tato alternativní vědecká teorie navzdory pro ní nepříznivému klimatu ve vědeckých kruzích nezanikla, ale podnítila multidisciplinární výzkum, který zahrnuje astronomii, geofyziku, seismografii, folkloristiku, religionistiku a další obory. Je zajímavé, že podává vysvětlení jevů (a jejich vlivu), které model plné země vysvětluje buď nedokonale či vůbec (gravitace, slapy, zemětřesení, polární záře, atd.) a umožňuje pochopení starobylých představ o zemi, v dnešní době považovaných za pouhé mýty.



Teorie duté země představuje alternativní vědecký pohled na strukturu naší a ostatních planet včetně slunce. Poukazuje na různe nesrovnalosti ve stávajících teoriích a snaží se předložit lepší vysvětlení pro současnou vědu nejasných míst.