...líčí soud s profesionálním zlodejem a vrahem, který ještě s dalším kolegou uprchl společně s táborovým kuchařem, jenž byl jejich "chodící zásobou".

Kdyby to bylo nutné, mužete ho zabít a sníst. A dokud ho nepotřebujete, nese vám "jídlo" sám.

Ti dva provedli, co si naplánovali - zabili kuchaře a snědli ho -, ale neodhadli délku cesty. Začali mít znova hlad.

Oba v hloubi duše věděli, že kdo první usne, toho ten druhý zabije. A tak oba předstírali, že nejsou unavení, a celou noc si vyprávěli historky, přičemž se navzájem ostražitě pozorovali. Staré přátelství jim znemožnovalo otevřeně na druhého zaútočit nebo se přiznat ke vzájemnému podezření.

Nakonec jeden přece jen usnul. Druhý mu podřízl hrdlo. Chytili ho o dva dni později, a měl v pytli kusy syrového masa.

So Sovietskym zvazom na vecne casy!