netecne sedim v cukrarne,
kolem me same cukrovi moznosti
chabe se ho v myslenkach dotykam,
beru ho do rukou a pretvarim

ve skutecnosti vsak nemuzu ani zvednout ruku,
pouze pomalu otacim hlavou abych se divala,
jsem pohrouzena do sveho bricha
jsem deloha, jsem svoje krev,
a odehravam se napul tady, a napul tam.