Když se Carl von Weizsäcker, později významný fyzik, rozhodoval, co studovat, váhal mezi fyzikou a filozofií. Od svého staršího přítele Wernera Heisenberga, jednoho z tvůrců kvantové teorie, dostal radu: Uvědom si, že v našem století může dělat dobrou filozofii jen ten, kdo pochopil nejdůležitější filozofickou událost tohoto století, a tou je moderní fyzika. U Platona se dočteš, že ideu dobra člověk pochopí teprve po padesátce, a idea dobra je jádrem veškeré filozofie.
Zdůrazňujeme, že Heisenberg byl filozofii v obecném smyslu velmi příznivě nakloněn a nepředpokládal, že dobrý fyzik se stane automaticky i dobrým filozofem, který pochopí ideu dobra. Vstup k teorii poznání však podmiňoval dobrým pochopením moderní fyziky z obdobných důvodů, z jakých byl nad platonskou akademií nápis Nevstupuj bez znalosti geometrie.
V čem je sdělení moderní fyziky tak důležité? Uveďme příklad, jak moderní fyzika změnila chápání jednoho klasického filozofického problému. Podle Immanuela Kanta je dvojí možnost, jak může vypadat vesmírný prostor: buď je vesmír nekonečný, nebo má nějakou hranici. Má-li ale hranici, tak co je za ní? Obě možnosti se mu zdály rozporuplné, a proto hovořil o antinomii. Einstein pak ukázal, že existuje ještě možnost třetí, že totiž vesmír žádnou hranici nemá a přitom je konečný, že je zakřiven sám do sebe.
Z filozofického hlediska není tak důležité to, zda je vesmír konečný nebo nekonečný. Podstatnější je skutečnost, že se nám otevřela třetí, nečekaná alternativa tam, kde Kantův čistý rozmysl viděl jen dvě. S intuitivními myšlenkami, které nám vnuká každodenní zkušenost, je zřejmě třeba zacházet mnohem obezřetněji, než byli zvyklí filozofové i fyzikové ještě v minulém století. Ponaučení, která nám v tomto ohledu dává kvantová teorie, jsou ještě závažnější.