Tato téměř banální otázka nepřivede současného člověka příliš do rozpaků.
"Kde by bylo?" odpoví. " No přece v hlavě ".
Aniž si to uvědomuje, pak se vlastně přiznává, že o tom nemá ani zdání. Vědomí nemůže být vázáno na hmotu tak, že by bylo někde umístěno. Ono prostě je a hmotu používá jako svůj prostředek. Na obrázku (schématu člověka) ho máme umístěno nad duší vědomou. Tam ale u většiny současné populace není. Ono je umístěno mnohem níže a to u velmi vysokého počtu lidí (až 80 %) v oblasti hmotného těla (to neznamená ve hmotě, ale hmotu řídící). Vědomí samo o sobě pak představuje zcela jinou strukturu, nežli je hmota. Je odvozeno od ducha. V době našeho spánku je pak vědomí v oblasti astrálního těla. Proto si nic ze spánku pořádně nepamatujeme. Sny pak jsou zkomoleninou prožitku a ve většině případů jsou nepoužitelné pro praxi ve hmotném světě. Teprve jeho propracováním ho můžeme posunout na výši uvedenou v obrázku. Člověk s takto umístěným vědomím bude mít možnost žít vědomě ve všech světech umístěných pod ním.
Proto materialista nikdy nemá možnost proniknout a pochopit vyšší světy. Jeho myšlení je navázáno na hmotu v bdělém stavu a ve snovém, kdy vědomí odchází do astrálního světa, ho nemá napojeno či propojeno s hmotným nástrojem tj. mozkem. Ze snů pak dostává pouze zkomoleniny, kterým nerozumí a diví se co se mu to zase zdálo. Protože čas v astralitě není totožný s časem ve hmotnosti, dochází při převodu do bdělého stavu u materialisty k transformacím dějů, které je možno zaznamenat a tím uložit do mozku. Tento záznam se dotýká ve většině případů pouze okamžiku při buzení a to přesto, že dotyčný má pocit, že zažil děje nesrovnatelně delší, nežli je několik okamžiků.
K tomu, aby bylo možno děje zaznamenat nezkresleně, je nutné rozšířit vědomí z materie až po astralitu. To se ale pak už jedná o to, že toto vědomí je schopno kdykoliv komunikovat s celou škálou struktur a bytostí zde obsažených. Vlastně se jedná o nízké zasvěcení. Tito lidé jsou schopni žít a prožívat vedle našeho pozemského života i život zakotvený v jiných světech. Těchto lidí je mezi námi mnoho. Všichni skuteční léčitelé, kteří "vidí" do člověka, jsou těmi, kteří vnímají procesy a pochody životního těla. Ti kteří "vidí" i emoce nahlíží do astrality a posléze ti kteří "vidí" myšlenkové pochody nahlíží již do nižšího manasu (rozum).

Toto vše se musí dít při normálním vědomí a zároveň s možností běžně vnímat tento hmotný svět. Pak takový člověk má své vědomí umístěno správně. Tj. od materie až po strukturu ke které dohlédne. Pokud ovšem dotyčný musí přejít do stavu "vytržení" či do obdobných stavů, kdy nevnímá co se s ním děje, je to známka toho, že dotyčný nemá vědomí zakotveno svým spodním koncem ve hmotnosti. Lze o něm prohlásit že mu "ujela střecha". V současnosti jde už o někoho, koho právem nazveme duševně nemocným. Tito lidé byli ctěni v minulosti, kdy vědomí a uvědomění si sebe sama, sestupovalo dolu do hmotného světa. Proto je materialismus tak důležitý ve vývoji člověka. On zakonzervuje spodní stranu vědomí v tomto světě a my teprve od tohoto okamžiku můžeme převzít vývoj do svých rukou a vědomě jít nahoru, tedy vlastně rozšiřovat své vědomí ve směru do duchovních světů. Do té doby se jedná o involuci, tedy vnucený vývoj (sestup vědomí do hmoty) a od této doby (zakotvení v materialismu) o skutečnou evoluci (výstup do duchovna). Sestup vědomí do hmoty toto vědomí nijak nerozšiřoval. Ono jen sestupovalo. Úkolem člověka je produchovnit hmotu. To znamená dosáhnout stavu, kdy do hmoty může proudit duch a to je možné pouze přes naše vědomí. Žádná civilizace se nemůže dostat zpět k Bohu, bez průchodu materialismem. Proto jsme paradoxně na špici duchovního vývoje (Evropa), přestože duchovně patříme mezi nevědomé.



V levé části obrázku máme možnost vidět sestup vědomí do bytosti člověka pomocí jednotlivých civilizačních vývojových stupňů. Zároveň je zde i naznačeno, které stupně se znovu promítají do současného stupně v jeho jednotlivých kulturách (PRAINDIE až SOUČASNOST). Toto promítnutí je připomenutím stavů, jež lidstvo již prožilo. Jeho zakonzervováním a posléze z jeho principů je možné vyjít dál ke tvoření další "vlny" vývojových stupňů. Člověk ve staré Indii měl sice již vědomí svým spodním koncem ve hmotnosti, ale nebyl s ním zcela ztotožněn. Proto je toto "opakování" cyklů tak důležité. On byl stále tak trochu ještě mimo tento svět. Z uvedeného je zřejmé, že až současná doba dává předpoklad jít skutečně "nahoru" a být plnoprávným aktérem tohoto dění. Z uvedeného rovněž plyne nesmyslnost vracení se k principům indických učení, nebo? se jedná o krok zpět. Vývojově je Indie v současnosti zasažena vlnou materialistického nahlížení světa. Tím ona dostává to co potřebuje. Průchod materialismem. My naopak musíme z materialismu vyjít. Tento stav je ale charakteristický zcela novým chápáním skutečnosti. Nejde tedy o návrat člověka ke starým principům ale o jeho zcela bezprecedentní rozvinutí do stavu v němž může být přítomen jak ve hmotném tak i ve vyšších světech zároveň. Učení indických guru je o ničem, jde o pokus nás vrhnout zpět. Ano je vhodné si od nich vzít poučení, ale ne cestu. Tu vytváříme my a to přesto, že v současnosti jsme tak málo vidoucí.

Casopis Poznani 1