"Smrt není opak života, smrt je jeho součást."... Až do té doby jsem měl smrt za neco, co existuje samo pro sebe někde úplně stranou života. "Jednoho dne nás všechny čeká, ale do té doby od ní máme pokoj," myslíval jsem si. A připadalo mi to jen spravedlivé a naprosto morální. Žovot tady, smrt tam. A já žiju, takže se mě smrt netýká.
Jenže od té noci, kdy umřel Kizuki, jsem se na smrt (a ani na život) nedokázal dívat takhle zjednodušeně. Smrt totiž opravdu nestojí mimo života.

Mnohokrát som si tento úryvok z knihy Nórske drevo čítala. A bola som presvedčená, že to chápem. Že viem, že smr? je súča?ou života. Ale mýlila som sa a teraz to viem. Som ešte moc mladá na to, aby som smr? brala vážne. Som sa tejto téme vždy zďaleka vyhýbala. Až teraz som si uvedomila, že za tými hlbokými očami sa skrýva duša neprečítaná-tajomná-nepochopiteľná. A nikdy nemôžeme vedie?, čo urobí, čo spácha a k čomu sa odhodlá, čo sa v nej v skutočnosti skrýva.



Nech budem roni? akékoľvek slzy, viem, že svet a ani ľudí nezmením a viem, že im ani nepomôžem, i keď by som veľmi chcela..



a ľudia budú naďalej pochovávaní na cintoríny..či oni sami alebo len ich duše..