Za duševně nemocného by většina současné západní populace prohlásila člověka, jenž zažívá například pocit jednoty s vesmírem, vnímá v křečích energii probíhající celým jeho tělem nebo se obává šílenství či dokonce smrti. Tyto a další extrémní jevy jsou hádankou, se kterou si nevědí rady psychologové ani psychiatři.
Spirituální krize prožívá stále větší počet lidí. Avšak místo toho, aby nenávratně propadli šílenství, vycházejí z těchto neobvyklých stavů mysli s intenzivnějším pocitem pohody a jejich schopnosti se v každodenním životě zvětšují. V mnoha případech během nich zmizely i dlouhodobé emoční a fyzické problémy.
Nebezpečné léčby
Jde například o náhlé projevy jasnovidnosti, vize jasného světla, mluvení cizími jazyky, prožívané šílenství a další. Pro tyto neobyčejné události nalézáme nejeden příklad v životopisech svatých, jogínů, mystiků a šamanů. Duchovní literatura a tradice rozšířené po celém světě potvrzují léčivou sílu takových mimořádných procesů pro ty, kdo je zažívají. Proč jsou tedy jedinci s podobnými zážitky odmítáni současným světem téměř jako duševně nemocní?
Ačkoliv existují výjimky, nečiní psychiatrie a psychologie všeobecně rozdíl mezi mysticismem a duševní chorobou. Mnohé případy neobvyklých stavů vědomí – dokonce i značně dramatické – nejsou ve skutečnosti nemocemi v lékařském smyslu. Přesto tito lidé bývají vystaveni různým represím a podávání útlumových léků. Tím může být ale pozitivní výsledek těchto procesů narušen, upozorňují psychologové Stanislav a Christina Grofovi, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají.
ZA HRANICE POZNÁNÍ