DANIEL LANDA - zpevak, skladatel, textar, dramatik, zavodnik a herec

LANDA vs. IMMONEN - NAPOSLEDY K POCHYBNOSTEM...
V různých komentářích se objevuje co měl Riku zakázáno a co ne a že Dana šetřil apod. Osobně jsem o tom psal již v článku po turnaji, takže se nebudu opakovat a kdo chce, tak si jej dohledá.
Zde je vyjádření samotného Immonena, které napsal pod minulý článek:
My plan was to play with him in the first round and liver punch KO Daniel in the second. 1st round: I quickly realised that my body is not capable doing things what I have done in the gym. I've not done training for 15 years, only casual sparring because Im a coach. Daniel was much faster that i thought. 2nd round: Now I have to ko him. I don't see those openings that I used to have seen. Its not helping that Daniel is fighting back ha ha. 3rd round: I decided, now its all out war and I will just roll over him, because he doesn't have so much experience. The head kick just happened, without planning. Now I will finish him and started punching, left hook landed very well and he was in trouble. Started to punch again, but he is punching back! Then I switched to elbows, because I saw a possibility. I rolled to distance and landed one. Last moments: I throwed hooks with all my power. Bell rang. What a joyful moment! p.s. If people think I should have did this and that, it means Daniel did really well. After all it was a real fight and a good show! Never ever I thought WE could have done this. I was expecting two old guys slapping and breathing heavily, while the crowd is embarrassed

Zpěvák, skladatel, automobilový jezdec, ale v první řadě dobrodruh, který se nebojí zaplavat si se žraloky, potopit se na několik minut na jediný nádech do třicetimetrové hloubky, nebo se postavit profesionálnímu mistru světa v thajském boxu. Takový je Daniel Landa, který v loňském roce vyhlásil jako Žito 44 kejkle, které jsou za hranicí lidských možností. Pro jedny blázen, pro druhé hrdina. V první řadě ale muž, jenž chce své výzvy brát zcela vážně. Ve svých pětačtyřiceti letech se chce postavit času a nastoupit bojovníkovi, který je ověšen pásy prestižních thajboxerských asociací.

Nejde si do ringu pro slávu nebo snad peníze… Má jiné poslání. Naučit ostatní mít vytyčený cíl a možná i sen, který si mohou splnit i ve věku, kdy už někteří dávno natáhli papuče a uvelebili se s dýmkou v houpacím křesle. „Aktivní sportovní život nekončí ve třiceti nebo čtyřiceti letech. Je to tedy o tom, že pětačtyřicetiletý chlap, jako je Daniel Landa, ukazuje, že když se chce, všechno jde! má jasno o jeho poslání trenér Petr Macháček. Splnit tak těžký úkol, jakým je zápas s profesionálním mistrem světa Riku Immonemem, mu v přípravě pomáhá triumvirát trenérů v čele s Petrem Macháčkem, kterému sekundují kondiční kouč Daniel Hejret a boxerský trenér Zoran Pešič.

Jak se Danielu Landovi bude dařit při plnění kejkle, se můžete sami přesvědčit už 12. června v 17 hodin na galavečeru GIBU FIGHT NIGHT. A nebude jediný, kdo svým jménem ozdobí pražskou Tipsport Arenu. Čestným hostem bude nekorunovaný král turnajů K-1 legendární thajský boxer Jerome Le Banner, který bude sledovat i další české a zahraniční bojovníky, kteří bezesporu patří k absolutní evropské špičce.

Jak vidí Daniela Landu před zápasem jeho tým?

Petr Macháček, trenér thajského boxu, koordinátor přípravy Daniela Landy
"Dan se pohybuje v thajském boxu dlouho. Má to štěstí, že trénuje s těmi nejlepšími, jako jsou Jirka Žák, Ondra Spejbl Hutník a další kluci, kteří jsou ve svém oboru absolutní špička. Má sice tím pádem povědomí a spoustu technik z nejvyššího levelu thajského boxu, ale zápasová praxe už logicky chybí. To, že si s námi ta léta chodil zatrénovat a zasparovat, není ještě příprava na opravdový zápas. Tu jsme podstoupili až v posledních pěti šesti měsících. Myslím si, že jsme udělali maximum, ale otázkou je, jak si to všechno nakonec sedne v zápase. Zkušenosti z utkání bohužel nemá, abychom z té naší přípravy dostali maximum. A že je Dan Landa už starší, bez zkušeností a trápí ho zranění? Na takové „hendikepy“ já moc nehledím. Když mu přípravu limitovalo zranění, trénink jsem přizpůsobil tak, aby mu vyhovoval, a my jsme se v přípravě posunuli o krok dál. Jinak bychom se pohybovali pořád jen v bludném kruhu. O to víc jsme se zaměřili na jiné styly a druhy zápasové přípravy. Buďto se to povede, nebo ne. Soupeře z Finska jsem mu vybral po delším uvážení. Rozeslali jsme nabídky do celého světa, že hledáme soupeře tohoto typu. Ozvalo se pětadvacet potenciálních soupeřů. Vzhledem k Danově minulosti produkce doporučila, že by to neměl být zápasník jiné barvy pleti ani náboženského vyznání. Abychom předešli výpadům ze strany médií. Nakonec nám zbylo pět nabídek, mezi nimi i bývalý mistr světa Immonen. Řekl jsem si, že když už má mít Dan zápas, ať stojí za to. Než mu vybrat vysloužilého rváče, který to mydlí hlava nehlava, bude pro něj lepší mít za soupeře technického bojovníka, který je nejenom kvalitní, ale jeho styl i čitelný. V první řadě nám jde o to, aby Dan „udělal“ pěkný zápas. Jestli vyhraje, nebo prohraje, je úplně podružné. Když do toho dá celé srdce a všechno, co se naučil, v ringu „prodá“, bude to odměna pro všechny. Co tímto zápasem chce národu sdělit? Je to naše společná cesta už roky. Denně dostávám spoustu mailů a pokaždé začínají stejně: Je mi šestnáct let. Nejsem už moc starý na thajský box? Z toho mě berou mrákoty. A také z toho, když přijde do tělocvičny někdo ze „starších“ a chce jen tak trénovat vedle nás. Říkám mu: Proč? Vždyť ty můžeš být klidně i mistr světa! Znechucují mě třeba názory na Jardu Jágra. Že už je prý starý… Takovým řečem nerozumím. Mně se také pomalu blíží padesátka, ale cítím se na sedmnáct. A stejné to má i Dan. Pokud on i jemu podobní budou dodržovat pravidla zdravé výživy, sportovat, starat se o svoji mentální stránku, tak si myslím, že to jejich tělo může být absolutně funkční klidně i do šedesáti let. Cílem tady té naší mise v ringu je motivovat všechny, že sportovní, aktivní život nekončí ve třiceti nebo čtyřiceti letech. Je to tedy o tom, že pětačtyřicetiletý chlap, jako je Daniel Landa, všem ukazuje, že když se chce, všechno jde!"

Zoran Pešič, boxerský kouč
"Trénují s Danem box a jsem s jeho výkony v přípravě velmi spokojený. Musíme ještě trochu zvýšit rychlost, ale to je tak jediné, co ještě musíme do zápasu vyladit. Údery má tvrdé, ale co je hlavní, jejich razance je stejná jak na začátku tréninku, tak i na jeho konci. To je dobré znamení, že se připravuje dobře a velice zodpovědně. Cítím z něho odhodlání a bojového ducha, kterého má někdy až moc velkého. (usmívá se) Je to bojovník od přírody. Protože jde zápasit v Muay Thai, v boxerské přípravě se zaměřujeme, aby držel ruce nahoře a hlídal si hlavu, protože je trochu „otevřený“. Musí se prostě víc zabalit a pak věřím, že pokud i to zlepší, nebude mít v zápase už žádnou větší slabinu."

Daniel Hejret, kondiční trenér
"Kondiční příprava s Danem probíhala velice zajímavým způsobem, protože kdykoliv zatrénoval s Petrem Macháčkem, tak jel do nemocnice. (směje se) Proto jsem v jeho přípravě spíš jen paběroval. Přesto si myslím, že na to, kolik mu je let, na to jaké má v přípravě omezení kvůli zdravotním problémům a samozřejmě, že má celý život úplně jiné aktivity, než je thajský box, je to obdivuhodný výkon! Speciální kondiční tréninky, jako mají třeba zápasníci MMA, jsme spolu neabsolvovali ani jeden. To by byl daleko delší proces v kondiční přípravě. Trénovali jsme kondici spolu dva měsíce. Na to, jakého má soupeře, je to málo. Sice se při tréninku pohybuje mezi našimi nejlepšími bojovníky v ringu i v posilovně, ale u něj je to takový nekonečný příběh. Dva měsíce poctivě trénuje a pak vinou zranění nebo dalších aktivit se jeho příprava zabrzdí. To, že se velmi intenzivně připravuje po technické stránce na zápas s Imonnemem pět měsíců v kuse, je z jeho strany heroický výkon. A jak zápas podle mě dopadne? Pokud doboxuje celá tři kola, je u mě ze sportovního hlediska vítěz! Z morálního už u mě zvítězil, když přijal nabídku k zápasu s tak kvalitním soupeřem. To není sranda, jeho soupeř je mistr světa. Viděl jsem ho bojovat proti dobře připraveným českým bojovníkům, pro které zápas s Finem dopadl hodně špatně. A i když je Immonenovi přes čtyřicet let, některé prvky z minulosti vám z kariéry zůstávají. Ale Dan je bojovník a věřím, že vybojuje zápas, po kterém mohou být spokojeni všichni. Jak diváci v hale, tak on sám. Otázkou je, co s ním udělá psychika. Dan sice zpívá pro plné desetitisícové haly, podává při koncertu fyzické výkony, ale přece jenom ho u zpívání nikdo nebije. (usmívá se) Kdyby měl za sebou pět šest zápasů, byl připravený tak dobře, jako je před jeho premiérou v profesionálním ringu, byl by jeho zápas s Immonem o něčem jiném. O to je to pro něho těžší. První zápas a rovnou s takovým soupeřem, jakým Fin je! Budu mu moc fandit, protože přípravě dává všechno, co je v jeho silách. Zhubl přes deset kilo a už to je známka toho, že souboj v Tipsport Areně bere nesmírně vážně!"

MUDr. Miloš Barna, vedoucí kliniky rehabilitačního lékařství Barna Medical
"Dan je velmi cílevědomý a plní si své sny. Je až obdivuhodné, jakou fyzickou zátěž zvládá a hlavně v jakém tempu. Podřídil zápasu veškerý režim. Díky pravidelným kontrolám a rehabilitaci je jeho zdravotní stav dobrý a věřím, že Dan zvládne zápas bez problémů. Motivuje sám sebe k tomu nejlepšímu a stejně tak dobře umí motivovat tým lidí, který se o něho starají. Věřím, že z ringu nepůjde určitě se svěšenou hlavou."

Rocky Balboa POČESKU

Nádhernou zprávu poslal blázen Žito celému českému národu. Jako úplný amatér se postavil několikanásobnému mistru světa v thajském boxu. Po zápase uvedl: “Když se takhle umí bít obyčejný hudebníček, co teprve může dokázat český národ?”


V době, kdy mě bojové sporty dávno absolutně nezajímají, jsem překvapil sám sebe: Uprostřed červnového večera jsem se přistihl, jak sedím na ochozu bouřícího Zimního stadionu manželů Sparty a Lva Prahových, sleduje galavečer thajského boxu Gibu Fight Night.

Co jsem viděl? Záleží na úhlu pohledu. Fakt je, že jsem sledoval nabušené borce, jak se mydlí v ringu. Připadalo mi však, že spíš sedím v kině a sleduju světovou premiéru filmu Rocky VII.

Pamatujete na všechna ta nervydrásající utkání, která Rocky absolvoval?

Daniel Žito Landa po zápase s Riku Immonenem. Foto: Peťan Polák
Žito Landa po zápase s Rikku Immonenem.

Většinu z nich s menšími nebo většími potížemi zvítězil. To poslední sice prohrál na body, ale i odsud višel jako vítěz – minimálně po morální stránce, protože se ve veteránském věku bil s aktuálním mistrem světa.

Námět pro další pokračování série o Rockym jsem objevil včera večer v Praze: Šestačtyřicetiletý amatér, který nikdy nestál v profesionálním ringu, vyzval po půl roce fyzické a mentální přípravě bývalého několikanásobného mistra světa.

Utkání na body vyhrál podle očekávání finský profík Riku Immonen, ale morální vítězství jde za Danielem Žito Landou. S výjimkou vlastního škobrtnutí, vydržel na nohou po celá tři kola. Ano, několik ran inkasoval, ale ještě více jich odrazil a sám Immonenovi taky několikrát sáhnul do úsměvu.

A co je ještě více fantastické?

Památník bitvy na Bílé Hoře 1620. Foto: Sunstockphoto
Památník bitvy na Bílé Hoře 1620

Pro nás má celá věc hrdý národnodstní přesah. Ihned po zápase Žito věnoval svůj příběh všem Čechům: Když se prý takhle umí bít obyčejný hudebníček, tak Češi jako celek dokáží obrovské věci.

Landa s prohlášením přichází v pravý okamžik. V době, kdy vychází na povrch potřeba restartovat vnímání sebehodnoty mezi všemi Čechy.

Vše začalo na Bílé Hoře roku 1620, kdy čeští stavové byli poraženi Habsburky. Následně Staroměstské náměstí vidělo popravu 27 českých pánů, byla zlomena česká měna a zrušena svoboda náboženského vyznání (nucená rekatolizace země). Bonusem proběhla snaha o germanizace českých zemí.

Vyjměnované události způsobily závažné škody v epigenetickém kódu Čechů a to zejména v oblasti vnímání vlastní hodnoty. V přepočtu na tisíc obyvatel má Česko vysoké množství úžasných vědců, vynálezců, umělců i počítačových odborníků, ale když přijde řeč na hodnotu, mají problém.

Nejsme žádní Švejkové!

Naši skvělí lidé berou daleko méně peněz, než jiné národy. A granty v mezinárodních soutěžích dostávají často týmy lidí z jiných zemí, navzdory horšímu nápadu i provedení. Sáhněme si do vlastního svědomí – kdo z nás nikdy nezaznamenal špatný pocit, když si měl říct o svou cenu? Třeba vyšší částku za své produkty nebo o vyšší plat v zaměstnání?

Daniel Landa, ať je blázen nebo ne, nás tak učí zajímavé lekci. A to, že velké věci mohou dělat nejen smyšlení hrdinové Hollywoodu, ale i skuteční Češi z masa a kostí.

Co si z toho odnesete do svého života VY?!

P.S.: Těšte se na další článek, který rozeberu otázku bláznovství anebo jak spolehlivě poznat blázna od normálního člověka

ŠMOUHA
Autor hudby a textu -- Daniel Landa
Zpěv -- Daniel Landa
Kytara -- Tomáš Vartecký
Piano, keyboard -- Karel Mařík
Baskytara -- Jakub Antl
Bicí -- Miloš Meier
Mix & mastering -- Jan Zázvůrek
2014

Proč jste své tehdejší rozhodnutí přehodnotil?
Můj odchod souvisel s velkým projektem, který jsem plánoval. Žito 44 měl jako filmová figura se vším všudy zabrousit na půdu vrcholového sportu. Byl to velice nákladný projekt. Mým záměrem bylo strhnout pozornost investorů, protože to celé mělo stát kolem dvou set miliónů korun. To se mi ale zatím nepodařilo, takže jsem přistoupil k plánu B. Týká se hlavně mé transformace od hudebníka k motivačnímu kouči.

V době, kdy jsem prohlásil, že odcházím ze šoubyznysu, jsem byl po napsání Klíče králů fyzicky i psychicky nesmírně unavený. Potřeboval jsem si odpočinout, a mým štítem měl být Žito 44 a projekt s tím spojený, který se měl realizovat především v zahraničí. Dan Landa si potřeboval oddechnout.

K té transformaci už došlo?
Ještě není dokončená. Jejími mezníky jsou takzvané kejkle, činy, čili nabírání zkušeností. Mám za sebou jednu kejkli, což bylo potápění se se žraloky. Před námi je kejkle druhá, zápas s amatérským i profesionálním mistrem světa v thajském boxu Finem Riku Immonenem, který se uskuteční 12. června v Praze. Budu rád, když v ringu vydržím až do konce. Podstatné je, že si vyzkouším šestiměsíční život vrcholového sportovce se vším všudy, včetně tréninků a životosprávy. Není důležité, jak jednotlivé kejkle dopadnou. Důležité je absolvovat je. Dá mi to neuvěřitelnou spoustu zkušeností a poznatků, které jsou na transformační cestě potřebné.

Před svým odchodem ze šoubyznysu jste napsal muzikál Klíč králů, který ale byl uveden jako první díl. Budete v něm pokračovat?
Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem se ke Klíči králů za ten rok a půl nikdy nevrátil. Teprve nedávno jsem měl sílu si ho poslechnout. Při střízlivém zhodnocení jsem dospěl k názoru, že není třeba psát druhý díl, spíše ten první dokončit. Myslím si, že mu k tomu reálně schází tak čtyřicet minut. Je tedy dost pravděpodobné, že ho někdy v budoucnu dokončím.

Proč jste vlastně uvedl nedokončený muzikál?
Kola šoubyznysu byla v tu dobu silnější než já. Měl jsem daný termín, ale bohužel jsem předtím onemocněl s nervovým systémem a došlo i k několika dalším negativním vlivům. Bylo toho na mě moc.

Po tehdejší zkušenosti jsem prohlásil, ať mi dají všichni se šoubyznysem pokoj. Bylo pro mě přijatelnější vystoupit z něho jako blázen, než se skutečně zbláznit.

Jak se s odstupem času díváte na způsob, jakým jste svůj konec v šoubyznysu oznámil? Stál jste tehdy na pódiu s černým kohoutem v ruce a mluvil dost chaoticky.

Chtěl jsem něco sdělit, ale měl jsem málo času, takže jsem trochu zazmatkoval. Ze zdravotních důvodů se mi špatně mluvilo a byly v tom velké emoce. Ale je to přece úplně jedno, pořád jsme byli na jevišti s rekvizitou v ruce a měla to být taškařice. A co jsem chtěl, jsem řekl.

Odpočinul jste si pak mimo šoubyznys?
Ano, velice. Cítím se lépe a lépe.

Začal jste psát nové písničky?
Nějaké už vznikly, to je pravda. Nekladu si ale jako cíl vydat nové album, a už vůbec ne vydat ho v nějakém termínu.

Před vámi je ale podzimní série pěti koncertů…
Těmi koncerty bych je chtěl pozvat na jeden velký, kam by jich mělo přijít co nejvíc. Nebude jich možná sto tisíc, ale čím víc, tím lépe, abychom si to mohli společně užít. Nachystal jsem je také proto, aby moji fanoušci viděli, že je má fyzická i psychická kondice perfektní.

Jaký velký koncert máte na mysli?
Jedná se o pokus o naplnění další kejkle. Příští rok bychom rádi uspořádali koncert s velkým pódiem a velkou show. Mělo by to být to největší, co na české hudební scéně kdy bylo. Koncerty letos na podzim nám napoví, jestli to má smysl a zda je reálné, že přijde tak velké množství lidí. Investice do tak velkého koncertu totiž bude obrovská.

Kdy a kde by se měl ten koncert konat?
Uskuteční se pod širým nebem, ale místo a termín zatím nejsou dány. Je nicméně zřejmé, že pokud se takový koncert odehraje, proběhne v letním období.

Uslyší fanoušci na vašich pěti podzimních vystoupeních něco nového?
Jak už jsem řekl, nějaké nové písničky vznikly a já bych je chtěl zazpívat. V době, kdy jsem se chystal na potápění se žraloky, vznikla skladba Lagu. Nyní, když se chystám na zápas v thajském boxu, napsal jsem píseň Uruz. Vznikají i další. Byť zatím nemám kompletní materiál na desku, myslím, že ji vydám. Nevím jen, jestli na podzim před pěti halovými koncerty, na konci roku anebo až v roce 2015.

Zdá se tedy, že začínáte tvořit…
Po Klíči králů jsem si myslel, že už nikdy nenapíšu ani notu a ani slovo textu. Teď to vypadá, že začínám opět tvořit. Mým záměrem ale je mít hudbu jako radost. Primární je cesta transformace k motivačnímu kouči. Tomu bych se chtěl v budoucnu věnovat především.
http://www.novinky.cz/kultura/334540-zpevak-daniel-landa-potreboval-jsem-si-odpocinout.html

http://style.iprima.cz/videa/daniel-landa-alias-zito-44-chysta-dalsi-mystery-show

Daniel Landa v ringu

Jméno soupeře Dana Landy pro Gibu Fight Night!

O galavečeru Gibu Fight Night jsme toho už napsali docela dost, ale jméno soupeře Dana Landy, který bude zápasit hlavní zápas večera ještě nepadlo. A to jméno je tu. Jak bylo zveřejněno promotérem večera Petrem Ottichem, soupeř Dana Landy bude finský borec Ricu Immonen.

Ti, co se v Muay Thai aspoň trochu orientují už asi zbystřili, těm ostatním napovíme, každopádně Dana čeká opravdu těžký soupeř.

Ricu Immonenovi je sice nyní již 40 let, ale ve své době byl jeden z nejlepších thajských boxerů na světě.

Z jeho úspěchů vybíráme:

Finský šampión 1998
Amatérský mistr Evropy 1998
Vítěz královského poháru v Thajsku 1998
Amatérský mistr světa 1999
profesionální mistr světa WMC 1999

Je pravda, že tyto úspěchy dělí ode dneška více jak patnáct let

Zdroj
http://fightnews.cz/2014/03/27/uz-vime-jmeno-soupere-dana-landy-pro-gibu-fight-night/

Demo Boiohaemum Žito 44 (ex Landa)


http://www.youtube.com/watch?v=ROUaOmc1_EE

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/186222/kouzelnik-zito-44-na-chatu-v-redakci-blesk-cz-odpovidal-na-vase-dotazy.html

ad REVOLTA a SEBEREVOLTA

takové P.S. Že tohle rozhodně není jediná cesta, je snad naprosto jasný všem. Za sebe ale říkám, dejme mu čas. Na 99.9% věřím, že to ten borec myslí naprosto vážně a čistě. Je toho plnej, akorát ještě přesně neví, co s tím. Dejte mu čas, je fakt mladej. V jeho věku, jsem měl úplně stejnej tlak. Ten kluk je ale ve svém věku tisíckrát vyzrálejší než jsem býval já. Já jsem chtěl mít nádhernou vlast a tak jsem vzal do ruky baseballovou palici. To ale nebyl dobrej nápad. Protože baseballová hůl je na baseball a patří někam na hřiště. To nebyla láska k vlasti, ale řešení vlastního mindráku. Na obranu bezpečí domovů nejsou baseballové pálky, ale pušky s ostrýma. A je třeba velmi, ale velmi moudře rozvážit, kdy už je na ně čas. Jeho řešení je NEFETOVAT (naše bylo chlastat), TRÉNOVAT a připravovat se (naše bylo zpít se, rvát se) a mohl bych pokračovat dál. Nám například zcela chyběla ušlechtilost a moudrost (nejenom). Ten borec je s těmito dvěma pojmy (nejenom) úplně někde jinde, přestože je to zajíc. Osobně bych doporučil, snažit se ho z povzdálí jemně korigovat, aby nezískal z potenciálu Síly mesiášský syndrom, ale rozhodně bych se ho nesnažil zašlapávat nebo negovat. A že získá vliv? No a? Nabídněte lepší cestu a získejte lidi pro ni. Může z něj jednou vyrůst velmi zajímavá a dalším prospěšná osobnost, které tady zoufale chybí. Možná to vypadá jednoduše (nechat se u toho fotit a propagovat sám sebe jak píší někteří z Vás), ale ujišťuji Vás, že vylézt na svět s tím co on, to už chce naopak pořádnou dávku odvahy a zapálení. Je velký omyl, myslet si, že to dělá proto, že chce být slavný. Píšu to proto, že bych rád tady aplikoval, stejně jako to Vy děláte v diskuzi pod tím, ono známé "podle sebe soudím Tebe".

S pozdravem Daniel Landa (opravdu)

Tacho na JOJ

http://www.webnoviny.sk/soubiznis/danielovi-landovi-ochrnula-prava-polovi/504096-clanok.html?from=panel_imgarticle

V Bratislave bude koncert.
Nikto sa nechysta?

Daniel Landa - Je dulezite mit bojovniky
Milan Říský / 19.11.2011

Na státní svátek jsme se sešli s Danielem Landou, abychom pohovořili o současném turné, návratu ke skladbám Orlíku, ale také o v poslední době diskutované politické korektnosti. Fakt, že má Landa stále o čem mluvit je nepopíratelný. Však se přesvědčte sami.

- Dane, provokuješ rád?
Já? Jsem naprosto nevinný. Jako koloušek (smích)

- Proč jsi tedy turné pojmenoval podle jedné ze skladeb Orlíku?
To je fakt skladba z dob Orlíku? (smích) Přijde mi aktuální - skladba, název i poselství turné. Vozová hradba je hráz slabších proti silnějším, odhodlaných proti těm, co válčí pro zisk. Je to pro mě důležitý symbol z mnoha hledisek.

- Co je pro tebe zmiňovaná hráz?
Myslím si, že nějaká situace nějak pokračuje. Stav našich hodnot, naší práce, ekonomiky a společnosti jde, alespoň mám ten pocit, dolů. Příčin je mnoho. Tomuto úpadkovému režimu by to chtělo postavit hradbu a začít režim tlačit směrem vzhůru. Aby se zemi dařilo lépe.

- Jaké jsou podle tebe příčiny?
Nejsem analytik, ani politolog ani další – olog. Pro mě je největší úpadek morálních hodnot. Není kontinuita k hodnotám, pro které někdy naši předkové umírali.

- Například?
Píle, pracovitost, vstřícnost, slušnost, pokora, čest, spravedlnost, odhodlání a další. Je jich celá řada. Občas je kolem sebe spatříš, ale rozhodně to není běžný jev. Chci, aby platilo čestný slovo. Dáte si slovo a bude to jako smlouva. Což dnes v žádném případě není. Dříve se říkalo, že slovo je jako vystřelený šíp. Mělo váhu a nešlo vzít zpět. Slovo politika neznamená nic. Nadávky také ne. Používáme je běžně na ulicích či v autech. Ztrácí svůj význam, stejně jako mnoho dalších věcí.

- Během projevu na koncertě v Ostravě jsi prohlásil, že se bojíš příštího roku. Co tím myslíš konkrétně?
Bojím se obecně toho, co přijde. Evropská ekonomika není dobrá a jsme navázáni na evropské struktury. Stali jsme se zemí služeb a zaměstnanců. V případě globálního ekonomického otřesu na tom budeme hůře, než země, kde jsou výrobní zdroje. My jsme jen montovny. Německá média píší o celé krizi razantněji než tuzemská, což mě děsí. Němci se připravují na největší krizi od 2. světové války a to zde nezazní. Nebereme to vážně. Měli bychom vyrábět vlastní věci a nebýt závislí na ekonomickém otřesu někoho jiného. Jako figurka v dominu. Musíme si zachovat svou nezávislost a svobodu.
Tvému projevu v Ostravě je vytýkáno, že chvílemi zněl jako výzva k boji.
Nevyzýval jsem k boji, ale aby se lidé učili bojovat a mohli bránit blízké. V dnešní době tě někdo praští tyčí do hlavy. Pokud se budeš schopen bránit, tak se to třeba nestane. Zastaneš se slabších, budeš mít sebevědomí. Je důležité, aby v tomto národě byli bojovníci. Nepleťme si to s útočníky. Lidé píšou o vlastní interpretaci mých slov. Přitom jím není určená. Maximálně po nás začnou házet kamenem a to se nám nebude líbit.

- Před dvaceti lety jsi zpíval: „Až nám vlítne do Evropy vlna Arabů.“ Je zmiňovaná hráz myšlena také na ně?
Už vlítla, ale ne do Čech. Nemám proti nim nic, ale vyznávám zlatou střední cestu a všeho s mírou. Jestliže stojí plné náměstí lidí v Anglii, kteří mají výhrůžné nápisy tak mě to zneklidňuje. Na transparentech stojí: „Evropo, zaplatíte za urážky islámu.“ Já nechci platit nikomu nic. Nevím, proč by mi měl někdo vyhrožovat. To je stejné jako s menšinami. Musí respektovat většinu. Pokud většina chce po menšině, aby nám umožnila v klidu žít, tak to není rasismus ani xenofobie. Jedná se o zcela přirozenou potřebu bezpečně žít a pracovat. Jestliže někdo bude dštít oheň na mírumilovné lidi, tak je rasista. Pokud tu chcete být, chovejte se dobře. Klidný spánek je naše základní právo. Vůbec nejde o vyvolávání vln nenávisti vůči nějakému etniku. To je hloupé a mimořádně destruktivní. Ale právo v klidu žít a hlásit se ke svým tradicím považuji za nezpochybnitelné. Jsou zde kruhy, které naše právo ozvat se, zpochybňují. To se mi nelíbí. Pod rouškou politické korektnosti je umlčováno čím dál více lidí, kteří se jen hlásí o svá práva. Je to chyba i druhé strany. Já nevím, co je to za lidi, píšící do novin a na internet. Ale umlčují nás, když se dožadujeme svých práv bez násilností. Pak jim snadno unikne, že v davu něco bublá. I já jsem součást davu, obyčejný člověk. Když mluvčím přelepuješ pusu, tak to jednou vybouchne, Radil bych jim poslouchat, co v davu bublá. Možná kdyby nás vyslyšeli a komunikovali s námi, tak je vše jinak. Pak se může stát, že tu vyroste něco, co nikdo nechce, ani já ne.

- Na toto téma jsi nedávno vypustil novou skladbu, avšak notně zkrácenou v porovnání s původním textem.
Přesně tak. Do hudby se mi vešla pouze polovina textu. Tak jsem celé poselství vyjádřil podstatně básničtějším způsobem. Neměl jsem tak velký prostor, tudíž došlo k přepracování. Obsah zůstává zcela identický, takže s tím nemám problém. Maximálně se může rozčilovat jednodušší člověk, že to nepochopil. Toho ale nelituji. Píseň se zveřejnila jako tištěná báseň, tudíž je k dispozici i tak a není potřeba se zneklidňovat.

- Druhý text jsi nakonec ani nezhudebnil...
Tam je těch slov ještě víc a už bych to nestihl přepsat. Zkracovat tuto skladbu by nebylo dobré. Potřeboval jsem říct, co jsem napsal. Mělo by to být měřítko pro naše vladaře. Ať se na ten text podívají a zapracují jej do své mysli.

- Vznikají i další skladby?
Něco vzniká, ale nic neslibuju. Jen tak si po večerech píšu…



Objevovaly se i zprávy, že toto turné bude poslední. Je to pravda?
Tak jsem to vyloženě neřekl. Je to možné. Nevím a neřeším to. Hlasivky drží, ale nevím, co bude za dva roky. Uvidíme.

- Jak se zpětně hodnotíš tři uplynulé koncerty?
Super, bezvadné. Lidé jsou naprosto famózní. Jsem z nich uchvácen a nadšen. Pozitivní energie a síla lidí mě nabíjí.

- Fanoušci měli možnost ovlivnit seznam skladeb na koncertech. Proč jste sáhli po této možnosti?
Abychom hráli, co se líbí lidem a nečetli diskuze typu „nehrál tamto a tamto“. Pořád se někomu něco nelíbí. Po tomto hlasování si nikdo stěžovat nemůže. Lidé si vybrali podobné skladby, po kterých bych sáhl i já. Díky tomu vidím, co chtějí. Zajímá je národ, vlastenectví a chtějí dále podporu tohoto typu, což mě posiluje. A probouzí ve mně naději.

- Myslíš, že je moudré vytahovat skladby od Orlíku?
Rozhodně. Dobré písně je třeba vytahovat.

- Hrál bys i jiné skladby, kdyby si je lidé zvolili?
Fanoušci si nezvolili jiné, páč jsme do hlasování dali pouze tyto dvě.
Ale skladby se daly připsat pod hlasování.
Daly, ale žádná se nedostala na takový počet hlasů, aby se hrála.

- Která vedla?
Bezkonkurenčně zvítězil Protestsong. Z těch dopisovaných neohrozila žádná první čtyřiadvacítku. Byl tam například Krysař, i něco od Orlíku, ale nedostalo se to mezi top. Spousta lidí tu kolonku nevyplnila.
- Co plánuješ na pražský koncert?
Ohlášení obřích happeningů.

- Můžeš to nějak přiblížit?
Ne, nechám to až na pražský koncert. A když říkám obřích, tak obřích. Jsem megaloman. Chci, aby nás někam posunuly.

- Dnes je státní svátek – den boje za svobodu a demokracii. Jak toto datum vnímáš ty?
Pro mě je to svátek, takže nejdu do práce a svým volnem oslavuji dřívější události. Skončila jedna éra, začala druhá. Jeden útlak skončil a začala svoboda, která přechází pomaličku do jiného útlaku.


Zdroj:
http://www.rockandpop.cz/daniel-landa--je-dulezite-mit-bojovniky

http://kultura.idnes.cz/video-prober-se-snad-je-jeste-cas-zpiva-landa-a-rozjizdi-turne-pt3-/hudba.aspx?c=A111025_132457_hudba_tt