kdyz nas pocit odloucenosti, opustenosti, vnitrni prazdnoty primeje k tomu, ze zacneme hledat ve vnejsim svete to, co muzeme nalezt jen v nejvnitrnejsi podstate naseho byti, stavame se pak zavisli na lasce a uznani jinich lidi, na smyslovych pozitcich, na uspechu a materialnich statcich. Misto toho, aby nas tyto veci obohacovali, stavaji se nutnostmi, se kterymi se pokousime zaplnit nasi prazdnotu...