Slyšel's to?"

„Jo jakoby tam někdo ..." - zvedl se a otočil do šera. Najednou se zasmál, vyslovil jméno, které jsem nezachytil.

„To je v pořádku, ne, rádi vás, nemusíte postávat, pojďte sem, doopravdy ..." Ten hlas měl silný přízvuk. Ne úplně ruský ani český, spíše transylvánský - „Díky, nechci se vám nutit do večera."

Muž kterého s sebou přivedl k záři ohně byl nízký, hubený vlčí mužík - strach pohledět. Oblečený ve fraku, černý pláš? s podšívkou z rudého saténu, cítil se ve světle nepohodlně.

„Šel jsem kolem, tohle pole je zkratka k mému domu."

„Ano ...?" - Shimoda mu nevěřil, věděl že lže a zároveň dělal všechno co mohl, aby se nezasmál nahlas. Doufal jsem, že brzy pochopím.

„Udělejte si pohodlí! Můžeme vám nějakým způsobem pomoc?" Ve skutečnosti jsem neměl vůbec chu? být mu nápomocen. Podíval se na mě se zoufalým úsměvem, který mne zamrazil.

„Ano, můžete mi pomoci! Smím se napít vaší krve?"

„Cože?!"

„Pouze trochu. Je to má potrava, potřebuji lidskou krev." Možná to bylo tím přízvukem, nebo jsem nerozuměl jeho slovům ale byl jsem na nohou rychleji než kdy jindy. Muž ustoupil dozadu. Obyčejně jsem neškodný ale nemám právě malou postavu a mohl jsem vypadat výhrůžně. Odvrátil hlavu:

„Pane omlouvám se, mrzí mě to, zapomeňte že jsem řekl cokoli o krvi, ale víte ..."

„Co to říkáte, co to ksakru říkáte pane, nevím kdo jste - vy jste něco jako vampýr?!"

„Richarde! Náš host mluvil a ty jsi ho přerušil. - Prosím pokračujte pane. Můj přítel je poněkud vznětlivý."

„Prosím, prosím, rozumět. Nevybral jsem si abych se narodil jako upír. Je to neštěstí. Nemám mnoho přátel, ale každý večer musím mít určité - malé - množství čerstvé krve, nebo se svíjím strašnou bolestí. Déle bez ní nemohu žít. Prosím budu hluboce zraněn, umřu jestliže mi nedovolíte sát vaší krev. Jenom malé množství - víc než pintu nepotřebuji."

Přiblížil se o krok - „Ještě jeden krok a poteče krev - pravá!!"

Určitě mi uvěřil, nebo? se zastavil a vzdechl. Obrátil se na Shimodu - „Pěkně jste to vysvětlil."

„Myslím že ano - děkuji." Upír ke mně vzhlédl, usmál se úplně přirozeně, ohromně se bavil - herec na scéně, který už ví, že představení skončilo - „Nebudu pít vaši krev, Richarde!", pronesl přátelsky dokonalou angličtinou bez jakéhokoli přízvuku. Jak jsem díval postupně mizel a za pět vteřin se ztratil úplně. Shimoda se znovu posadil k ohni.

„Jsem vždycky rád když to co říkáš nemyslíš vážně."

„Moment Done, nejsem si jistej, jestli jsem na takový věci stavěnej? Možná by jsi měl nejdřív říci o co jde!"

„Too Too byl vampýr z Transylvánie, nebo - a to spíš Too byla myšlenková vize upíra z Transylvánie. Když chceš něco dobře vysvětlit a máš dojem, že tě někdo neposlouchá, zimprovizuj jim malou myšlenkovou formu abys ukázal co máš na mysli. Mám pocit, myslím si že jsem to přehnal - dobře, ale pochopil jsi a to je hlavní."

„Co pochopil?"

„Richarde, tím jak jsi byl neurvalej na mýho upíra - dělal jsi co si chtěl ačkoli sis uvědomoval, že to někomu druhému ublíží, dokonce ti řekl, že bude zraněn ..."

„Chystal se pít mou krev ..."

„Což je přesně to co děláme komukoli když říkáme, že nám ublížej, když nebudou žít po našem!"

Mlčel jsem - vždycky jsem věřil, že si můžeme dělat cokoli co chceme, když neublížíme druhému a teď to nesouhlasilo - něco chybělo.

„Věc, co tě na tom plete je uznávané rčení, které se stává nemožným. Ta fráze zní - uškodit někomu druhému. Volíme si sami, zda nám něco uškodí, nebo ne - my osobně, nikdo jiný. Můj upír ti řekl že bude zraněn, když ho nenecháš ... - to je jeho rozhodnutí, jeho volba. Co s tím uděláš je tvé rozhodnutí, tvůj výběr. Dej mu krev, nevšímej si ho, svaž ho, zatni mu do srdce cesmínovej kolík, ..."

„No, když se na to díváš takhle..."