uff...sobota, fcera stuzkovak, dneska blba nalada. Boli me light zub a mozna proto mam naladu ze nechcu nic delat, nic resit, proste jen lezet, divat se na monitor/strop a proste nic. Ale nejde to tak, matka tu je
a zacina se balit, a pripravovat na stehovani. O tyden, mozna o dva bych mel byt uz asi zbaleny taky a pripraveny ale...sam nevim jestli jit s matkou nebo zustat u tatky, Kdyz si predstavim ze bych mel tenhle pokoj vyklidit, a pokusit se zbalit veci, vzpominky a vzit si je sebou nekam jinam, nekam kte to skoro neznam
nekam kte to bude nove, nekam kte to zas budu muset rozbalit a znova si ten pokoj nejak zaridit. A to vsechno s vedomim ze za 3/4 roku to udelam znova, nebo v to aspon doufam. Takze uz se budu stehovat potreti za svuj zivot, to prvni se mozna ani neda nazvat stehovanim. Tehdy jsem byl jeste moc maly na to abych si to pamatoval. Ale presto, kdyz se few months ago stehovala babicka z baraku kte jsem vyrustal prvni 2 roky zivota, tak mi taky nebylo nejlip, tusim ze uz nikdy nebudu v tom baraku, uz nikty neucitim tu vuni, nikty nepobezim po schodech z prvniho patra. Uz nikty...to je na tom asi to nejhorsi. Zpet do reality. Matka stale bali a domlouvaji se s tatkou co ze je vlastne koho...zistuju ze tahle zivotni situace, misto toho aby me "nakopla" at neco delam, tak me spis ubiji...nemam chut se ucit/pracovat, proste nic...jen ty dny se tak pomalu vlecou a ja cekam ze nekto rozhodne za me, nesnasim rozhodovani, nechcu proste udelat chybu...ale ted... ...