nejake basics z fotoaparat.cz

Fotoaparát se skládá z těla a optické části - objektivu. Každý přístroj musí mít závěrku, hledáček pro sledování obrazu a mechanismus pro převíjení filmu.

Objektiv vytváří ze světla odraženého od snímané scény ostrý převrácený obraz. Po zmačknutí spouště se na určitou dobu otevře závěrka a procházející světlo osvítí světlocitlivou vrstvu filmu. Pak se osvětlený film odvine a fotoaparát je zase připraven na nový snímek. Po naexponování celého filmového pásu se film převine zpět do kazety a nechá se vyvolat chemickou cestou.

Fotoaparát si můžete ve skutečnosti vyrobit i sami. K vytvoření obrazu stačí miniaturní dírka udělaná špendlíkem do světlotěsné komory. Do temného prostoru proti dírce pak umístíte film. Tyto přístroje se nazývají dírkové kamery a někdy si o nich ještě povíme.

Funkci moderního fotoaparátu vysvětluje následující obrázek.


Místo špendlíkové dírky má moderní fotoaparát objektiv. Objektiv je složen ze skleněných přesně vybroušených čoček různého tvaru. Složitější objektivy mívají i 15 čoček. Důvodem někdy velmi složité stavby je snaha maximálně eliminovat optické vady.

Při průchodu kvalitním objektivem se světlo ohýbá pod přesně vypočtenými úhly. Výsledkem je ve srovnání se špendlíkovou dírkou mnohem jasnější a ostřejší obraz.

Součástí objektivu je clona. Clona spolu se závěrkou slouží k řízení množství světla, které dopadá na filmový pás. Většina kvalitních objektivů má tzv. irisovou clonu tvořenou vějířovitě uspořádanými lamelami. Tyto lamely umožňují plynulou změnu otvoru, kterým může světlo procházet. Clonový otvor sice lze rozevírat plynule, ale využívají se jen polohy s vybraným průměrem otvoru. Tyto polohy otevření clony jsou přesně definovány a popsány tzv. clonovým číslem f. Největšímu rozevření clony odpovídá nejmenší clonové číslo.

Fotoaparát se špendlíkovou dírkou žádnou clonu umožňující měnit velikost otvoru nemá. Dírku lze pouze otevřít a zavřít. Uzavírání špendlíkové dírky je u moderního fotoaparátu nahrazeno závěrkou, která umožní přesně odměřit i velmi krátkou dobu osvitu. Doba otevření závěrky je řízena mechanicky nebo elektronikou.

U fotoaparátů se používají dva typy závěrek. Centrální závěrky se používají u kompaktů. Tyto závěrky jsou většinou součástí objektivu. Jsou tvořeny třemi a více kovovými lamelami, které se rozevírají otočením kruhového prstence, na němž jsou navlečeny.



U jednookých zrcadlovek se používají štěrbinové závěrky. Jsou součástí těla fotoaparátu, kde jsou umístěny co nejblíže k filmu. Mají dvě žaluzie. První odkrývá okénko s filmem, druhá ho zavírá. Obě žaluzie se pohybují stejnou rychlostí, osvitová doba je určena šířkou štěrbiny mezi nimi. Nejkratší osvitové době odpovídá nejužší štěrbina.



Jestliže chcete zlepšit Vaše fotografické vidění, musíte se hodně dívat hledáčkem fotoaparátu, abyste viděli správný výřez. Nejjednodušší jsou průhledové hledáčky. Jsou to pevně vestavěné průhledné trubice. Jejich hlavní nevýhodou je, že vidíme jiný obraz než objektiv. To je problém při fotografování objektů v blízkosti objektivu.

Druhým typem jsou matnicové hledáčky. Zde světlo prochází objektivem a odráží se přes zrcadlo a pentagonální hranol na matnici. Hlavní výhodou tohoto systému je, že vidíme stejný obraz jako vidí objektiv.

Po exponování snímku se potřebujete připravit co nejrychleji na další, musíte přetočit film na dosud neosvětlené místo. U kinofilmových zrcadlovek je film uložen ve světlotěsné kazetě. Vodič filmu se při vkládání přichytí na cívku, která jej svým otáčením vytahuje z kazety. Přetáčení je buď mechanické nebo má elekrický pohon. Po naexponování se film převine zase zpět do kazety.