Milý čtenáři,
kondor dříve zkrášloval oblohu v jižní Kalifornii, kde se vznášel na vzestupných proudech teplého vzduchu, rozpínaje svá křídla do šíře tří metru. Tato obloha je však dnes prázdná. Poslední kondor byl odchycen, aby se zamezilo jeho vymírání, avšak za cenu jeho dustojnosti. A co naše dustojnost? Není naše dustojnost spojena s dustojností každé živé bytosti, která s námi zdílí tuto planetu? Jak muže zustat naše dustojnost nedotčena, jestliže odstraníme z planety Země třebas jen jedinou životní formu? Vyhynutí je navždy. A druhy, které naším prostřednictvím vymřely, neměly možnost do našeho rozhodování nikterak zasahovat.

Je pro mne obtížné psát o kondoru, protože zároveň píšu o sobě a společnosti. Kondor, podobně jako já sám, je mnohem více než jen jedno z Božích stvoření. Kondor i já plníme také jisté ekologické funkce, bez nichž by byl svět chudší. Pravda, mou individuální roli by mohl být schopen převzít někdo jiný, avšak jaký tvor by mohl převzít funkci posledního kondora? A zároveň jsme mnohem víc než toliko tvorové, kteří plní ekologické funkce. Představujeme rovněž zdraví ekosystému - já jako jednotlivec ovšem v mnohem menší míře než poslední kondor.
Když vyhyne kondor, vyhyne rovněž jeho ekologická funkce. A kondor i jeho ekologická funkce vymírají, protože již neexistují vlastnosti biotopu, které ke svému životu potřebuje. To vše znamená, že celá část ekosystému, již byl dříve kondor součástí, se musí přizpusobit kondorově zániku. Víme, co to pro ekosystém znamená? Nevíme. A co další stovky či tisíce druhu, které vymírají, jelikož lidstvo ničí podmínky k jejich životu? Jak na tyto ztráty odpoví světový ekosystém? A jakým následkum bude vystaveno lidstvo, až se ekosystém přizpusobí ztrátě svých druhu? Kolik světa musíme my lidé zničit, než se poučíme, že nejsme pány Přírody, ale že existujeme jen její zásluhou.

Viktor Frankl, psychiatr, který přežil Osvětim a Dachau, napsal: " My, kdo jsme žili v koncentračních táborech, si pamatujeme lidi, kteří obchádzeli baráky a utěšovali ostatní, rozdávajíce svou poslední skývu chleba. Bylo jich možná málo, leč podali dostatečný dukaz toho, že člověku lze vzít všechno kromě jedné věci: kromě poslední z lidských svobod: zvolit si za jakýchkoliv daných okolností svuj vlastní postoj, svuj vlastní zpusob jednání."
Muže si kondor kalifornský za vězenskými mřížemi zvolit zpusob svého vlastního chování, anebo ho lidská arogance zbavila i tohoto práva?
Frankl také cituje Dostojevského, který prý jednou řekl: "Existuje pouze jedna věc, které se bojím: že nebudu hoden svého utrpení." Kondor je svou přirozeností hoden svého utrpení. Otázkou však zustává, co jsme se my jako společnost z jeho utrpení naučili.

Kondoru hrozí vymření naší vinou. Snažíme se proto uklidnit své vědomí tím, že kondora odstraníme z oblohy a dáme ho za mříže. A mužeme pokračovat - nyní již svobodně - v ničení jeho biotopu. Nyní mužeme vynakládat peníze ne jeho chov a možná zakoupíme i malou rezervaci, v níž pustíme na svobodu několik jedincu, kdyby snad do té doby přežili. Leč nebylo by lepší a čestnější, kdybychom navrátili zbývajícím kondorum dustojnost jejich svobody a dívali se, jak - je-li to jejich osudem - na vzněšené obloze vymírají? Nebylo by lepší příjmout zodpovědnost za naše lidské pochybování? Copak existuje jiný zpusob, jak bychom mohli vnitřně vyzrávat, než dívat se, jak z oblohy pomalu mizí tvor, jenž zde žil milióny let a který vymírá nikoli pusobením Božím, ale pusobením lidi.?

Kdybychob byli dnes jakožto společnost postaveni před soudnou stolici, ja bychod odpovědeli na otázky, které se týkají práva každého biologického druhu na existenci, významu jednotlivých druhu pro celkovou rovnováhu a našeho správcovství, jímž jsme byli pověřeni pro dobro následujících generací?
Nevím ja tyto otázky odpovědet, ale myslím si, že dobrým počátkem je navrátit kondorum jejich právo, s nímž se narodili - právo na svobodu a vznešenost oblohy. Pak si snad budeme trochu více vědomi následku našich skutku a jejich i naše utrpení bude mít smysl. A jestliže kondoři přežijí, pak muže v dejinách nastat údibí, kdy lidé a kondoři budou žít v harmonii.
Leč otázkou zustává: kdo o této věci rozhoduje?
(Chris Maser)