Coelho, Paulo - Ďábel a slečna Chantal
2000
„Slyšela jste dobře. Chci, aby spáchali zločin."
Cizinec si všiml, že dívka úplně ztuhla, a uvědomil si, že by mohla
odejít dřív, než vyslechne celý jeho plán.
„Dávám na to týdenní lhůtu. Jestliže se do sedmi dnů objeví ve
vsi někdo mrtvý - třeba někdo příliš starý, než aby pracoval, nebo
nevyléčitelně nemocný, případně nějaký blázen, který jen přidělává
starosti, prostě jakákoli obě? - pak tyhle peníze připadnou zdejším
lidem a já usoudím, že jsme všichni zlí. Jestliže vy tu zlatou cihlu
ukradnete, ale obec pokušení odolá, pak usoudím, že jsou lidé dobří
i zlí, což přede mne postaví vážný problém, protože to znamená
boj v duchovní sféře, v níž může zvítězit kterákoli strana. Věříte
v Boha, v duchovní sféru, v boje mezi anděly a ďábly?"
Dívka neodpověděla a muž si ihned uvědomil, že tuhle otázku po-
ložil nevhod, a teď riskoval, že se k němu obrátí zády a nenechá ho
všechno dopovědět. Raději nebude ironický a půjde rovnou k věci:
Jestliže konečně odejdu ze vsi se všemi jedenácti zlatými cihlami,
bude zřejmé, že všechno, čemu jsem chtěl věřit, se ukázalo jako lež.
Zemřu s odpovědí, kterou bych dostat nechtěl, protože život pro
mě bude přijatelnější, když se ujistím, že svět je zlý.
l když moje utrpení bude pořád stejné, bolest je snesitelnější
při pomyšlení, že trpí všichni. Pokud ovšem jen některým lidem je
souzeno, aby čelili velkým tragédiím, pak je ve Stvořitelově díle něco
velice chybného."
Chantal se zalily oči slzami. Přesto se ještě dokázala ovládnout:
„Proč to děláte? Proč zrovna v naší vsi?"
