nevim ale mam pocit ze krasu okolniho sveta si clovek uvedomi az kdyz uz mu nezbyva moc casu, nebo kdyz se v jeho zivote neco totalne posere, proste az kdyz z nej prestane byt takova ta vsedni nudna a samozrejma vec, ktera ho obklopuje na kazdem kroku

kdysi jsem chodil se slecnou, ktera zvirata milovala nadevse a dokazala se kvuli nim naprosto obetovat, s lidmi to mela uplne naopak, asi nejlepsi bylo kdyz na svou tezce nemocnou matku rvala aby uz konecne chcipla ... z jedne strany to docela chapu, zviratka se chovaji naprosto jinak nez lide, jejich chovani je primocare bez postranich zajmu a zbytecne zloby